Home »  Americká armáda 1939-1945  »  Veteráni »  Theodore K. Mister – Muž, který stál v čele

Theodore K. Mister – Muž, který stál v čele

Autor: Tomáš Hataj, Viktor Šimek

„V kritickém okamžiku se v davu objevuje u jednotlivců skrytá odvaha a osobní hrdinství, které dokáže zvrátit nepříznivou situaci a zachránit životy.“

Smršť letících střel si razí cestu horkým letním vzduchem. Letěly by mnohem dál, kdyby se jim do cesty nepostavila lidská těla, jejichž tkáně a kosti se v okamžiku kontaktu trhají a lámou. Ranní ticho přerušila palba z německých kulometů, která zastavila útok roty C. Bezmála 70 mužů dvou střeleckých čet se teď tiskne k zemi a nemá se kde skrýt. Nepřítel je ale vidí moc dobře, má situaci dokonale pod kontrolou.

Krajina v místě bojů u Moulin des Rondelles [1].

       Před nimi leží kóta, která je jejich cílem, ale pro obránce se jeví stejně důležitá jako pro útočníky. Právě odtud zahájil nepřítel zcela nečekaně svou palbu. Mezi rotou C a úpatím kóty se rozprostírá zhruba 200 metrů volného prostranství, které neposkytuje případným útočníkům žádný možný úkryt. Němečtí vojáci jsou si toho vědomi a snaží se držet kulometnou palbou útočníky přišpendlené k zemi. Na americké straně roste nervozita, kterou stupňují zranění vojáci volající o pomoc. Přes tlukot vlastního srdce není slyšet okolní symfonii bitevního pole. Studená ranní snídaně se v žaludku převrací a prsty křečovitě svírají zbraň s pohledem upřeným na pozice nepřítele. Dusno toho dne rozčísne dopadající střela z minometu. Hned za ní letí další. Následná exploze jen pár metrů od ležících vojáků vyzdvihne hustý kužel hlíny a ta se rozletí po okolí. Vojáci pod palbou moc dobře ví, co tyto rány znamenají, byly vypáleny kvůli zaměření. Další salvy z minometů už svůj cíl neminou.

Mapa postupu 38. pěšího pluku u Moulin des Rondelles [2].

       Je třeba se dostat co nejrychleji pryč nebo tohle ráno nikdo nepřežije. Rozkazy ale nepřicházejí a začíná převládat čirý zmatek. V naprosto bezvýchodné situaci, vysoko nad rámec určených povinností, přebírá iniciativu PFC. Theodore K. Mister. Zvedá se a začíná mezi muži pobíhat. Křičí na ně, aby vstali a běželi za ním, dodává jim odvahu a vlévá novou krev do žil. Střely se mu záhadně vyhýbají. Silným a rozhodným hlasem překřičí tóny bitevního pole a se slovy „Dělejte! Pojďte za mnou!“ se rozběhne zcela neohroženě proti německým kulometům. Mužům z roty C se napumpoval adrenalin do žil v reakci na tento překvapivý čin Theodora Mistera, rota C jej následuje a běží za ním. Následujících několik minut se stává osudných…


Theodor K. Mister se narodil v roce 1922 ve městě Baltimore, stát Maryland. Poklidné dětství tehdejší generace velice brzy vystřídaly obavy z toho, co je čeká. Velká hospodářská krize roku 1929 převrátila lidem životy doslova naruby. Obrovská nezaměstnanost, nedostatek jídla, statisíce rodin žijících v bídě. I ti nejmladší se museli předem rozloučit se sny o vysokoškolských titulech a pracovním úspěchu, nejdůležitější teď byl boj o jídlo, ale to vám bez peněz nikde nedají. Jednu z mála jistot v té době poskytovaly státní ozbrojené složky. Mladí lidé sotva přes 15 let využívali tuto možnost a i v době relativního míru vstoupili dobrovolně do armády či k Národní gardě. To samé ve svých 17 letech učinil i Theodor, když se v roce 1939 přidal na 6 měsíců k Národní gardě. Přestože se Spojené státy postupně dostávaly z následků hospodářské krize, hlad a bída nevymizely. Pro mnoho z jeho vrstevníků byla proto služba u armády jako sen. Někteří společně s uniformou vyfasovali dokonce své vůbec první boty v životě, opravdu jen pomalu si zvykali na tento nebývalý komfort. Díky žoldu, který dostávali, pak mohli podporovat hladovějící rodinu doma. Po 6 měsících u Národní gardy nastoupil Theodor na střední školu, kde ale studoval jen první rok, než začal pracovat v továrně na výrobu pružin do aut a strojů, aby finančně ulehčil své rodině.

Fotografie rodiny Mister pořízená v roce 1930 – Z rodinného alba Carolyn Mister – Green.

       Největší atrakcí ve městě Baltimore byl toho času zábavný Carlin´s Park, kam Theodor občas zašel na dráhu pro kolečkové brusle. Zde se také v roce 1939 seznámil s Annou Zegzdryn, a tak se projížďky na bruslích v Carlin´s Park staly každodenní záležitostí. Netrvalo dlouho a 7. června 1942 se Theodor a Anna vzali. Theodor se brzy po vzoru svých bratrů přihlásil dobrovolně do armády. Vedla ho k tomu jeho vlastenecká povinnost. Mladí, zdraví muži, kteří ještě v roce 1942 nenosili uniformu, se stávali postupně předmětem pošklebků a pohrdání, za jejich vyhýbání se službě vlasti. Theodor proto neváhal a 22. září 1942 se dobrovolně přihlásil na náborové stanici v Baltimore.

Svatební fotografie Theodora a Anny ze 7. června 1942/ Theodor s Annou (napravo) a svou sestrou Betty, vyfoceno na podzim roku 1942 – Z rodinného alba Carolyn Mister-Green.

       Po složité přijímací proceduře a základním výcviku v Camp Bullis, byl Theodor přiřazen k rotě C, 38. pěší pluk, 2. pěší divize. Velké překvapení čekalo na všechny příslušníky hned ze začátku roku 1943, kdy byla divize odeslána do Camp McCoy ve Wisconsinu, kde prodělala náročný zimní výcvik, který se jejím příslušníkům bezpochyby hodil během zimy roku 1944. Denní instruktáže přežití v extrémním počasí, kdy teploty klesly pod mínus 40 stupňů, lekce maskování a další vystřídaly noční volné lyžovačky a koulovačky na svazích kolem města Iron River. Všem ale bylo jasné, že i ty krásné dny jednou skončí.

Zimní výcvik v Camp McCoy, zima 1943 [3].

       Po výcviku v Camp McCoy byl jako další destinace 2. pěší divize určen Camp Shanks poblíž New York City, kam se divize v průběhu září 1943 přesunula. Zde probíhaly poslední přípravy před odplutím do Evropy. 8. října 1943 nastoupil Theodor se svou jednotkou na transportní loď Florence Nightingale. Kotvy se zvedly, všichni se nahrnuli okamžitě na palubu a začalo loučení s vlastí, kterou mnozí z nich vidí naposledy.

USS Florence Nightingale, se kterou Theodor odplul do Evropy [4] / Stejně jako příslušníci 45. pěší divize, tak i Theodor a jeho přátele museli snášet stísněný prostor během několikadenní plavby přes Atlantik [5].

       Jakmile i obrys Sochy svobody zmizel v dáli, sestoupil Theodor do podpalubí, hodil výstroj na postel, lehl si a pomalu si prohlížel okolí. V podpalubí bylo opravdu živo, několik stovek lidí se mačkalo na palandách pověšených ze stropu. Každou řadu tvořilo 6 až 8 postelí nad sebou s mezerami přibližně 60 cm, takže i posadit se bylo dost obtížné. Moc dlouho tam ale nevydržel, musel jít okamžitě nahoru na palubu, protože pach oleje, zpocených těl a plesnivých zákoutí podpalubí znemožňoval do plic vtáhnout byť jen trochu kyslíku. Na každou toaletu připadalo několik stovek vojáků, takže pravidelnou zábavou se stalo stání fronty na záchod, a když už jste přišli na řadu, obvykle vás z toho pohledu veškeré vaše potřeby přešly. Témata rozhovorů během stání ve frontě zůstávala daná. Většinou šlo o to, kdo si to jak s nepřítelem vyřídí, kolik skalpů přiveze domů, ale hlavně kam vlastně plují. Nikdo z řadových vojáků v tu chvíli ještě nevěděl, zda budou čelit Japoncům či Němcům.

       Po dlouhých 11 dnech doplula Florence Nightingale konečně ke břehům Severního Irska. Z Belfastu se 38. pěší pluk přesunul do okolí města Newry. Dny zde byly většinou deštivé a půda dost blátivá, přesto Theodor a jeho přátelé procházeli dalším intenzivním výcvikem a přípravami na vylodění ve Francii. Výcvik se zaměřil především na fyzickou přípravu a právě pro to byla okolní irská krajina, které dominovala hora Camlough, naprosto ideální. Každý všední den vletěli brzy ráno velitelé jednotek na ubikace a probudili spící vojáky. Následovala menší rozcvička, při které běžel Theodor s jednotkou na kopce a hory v okolí. Po návratu na ně čekalo v kuchyni teplé jídlo, po kterém následovaly další instruktáže a speciální výcvik, který si vzali na starost příslušníci jednotky Rangers. Vybrali si pro něj jen několik jedinců, kteří se po absolvování kurzu maskování, boje zblízka, průzkumu či manipulace s výbušninami mohli pyšnit rukávovou nášivkou s bílou lebkou. Vojáci si nikdy zcela nezvykli na místní kuchyni, proto děkovali Bohu za své zásobování. Především americké čokoládové tyčinky a cigarety se staly velice výnosným artiklem na evropském černém trhu. Theodor si mezitím krátí volný čas dopisováním s Annou, která mu v dopisech podrobně popisuje, jakou radost jí dělá jejich malá dcera Carolyn a sděluje mu veškeré společné zážitky za poslední týdny. To v něm prohlubuje stesk, už nemůže dočkat, až svou dceru konečně uvidí. Theodor se o těhotenství manželky Anny dozvěděl až v Severním Irsku, měl o ní proto velký strach. Věděl ale, že se o Annu její sestry dobře postarají a všichni budou čekat, až se k nim zas brzy vrátí.

Fotografie z výcviku 2. pěší divize ze Severního Irska / Anna hrdě pózuje s malou Carolyn, díky dopisům a fotografiím spolu Anna a Theodor mohli zůstat v kontaktu a on tak konečně viděl svou narozenou holčičku. – Z rodinného alba Carolyn Mister-Green.

       15. dubna 1944 čekala 2. pěší divizi další plavba, tentokrát do přístavu na jihu Walesu. Theodorova jednotka bydlela přímo u pobřeží a dny se zde zdály být až příliš klidné. Na programu dne byl především odpočinek a až pak trénink a zcela automatické opakování naučeného drillu v používání zbraní, čtení map a znalostí o nepříteli. Theodor si uvědomoval, že jejich čas se zde blíží ke konci a brzy vypukne to, na co se všichni připravují už tolik měsíců. 4. června 1944 se Theodor s jednotkou nalodil na britskou transportní loď. Překvapením bylo, že zde nebyly žádné postele, a proto si všichni ustlali, jak to jen na palubě šlo. V těch dnech bylo moře rozbouřené a na mužích si to vybíralo svou daň. Už tak dost sevřené žaludky z blížícího se velkého dne a boje s nepřítelem, mučily horké vepřové párky s bramborovou šlichtou. V kombinaci s pobytem na lodi, která vypadala, že se každou chvíli potopí už v přístavu, začal boj o místo u zábradlí, přes které byly celé linie ohnutých těl, snažících se přilepšit rybám nestrávenými vepřovými párky.

Poslední společné fotografie s kamarády před vyloděním ve Francii. / Theodor a jeho nejlepší přítel Charles Schweinberg – Z rodinného alba Carolyn Mister-Green.

       6. června 1944 probudil Theodora zcela nový zvuk, byl to zvuk války. Tisíce transportních plavidel dopravovalo vojáky na břeh, kde je vyplivly přímo před smrtící německé kulomety. Přes všechnu tu nepopsatelnou hrůzu, toto ještě nebyl onen velký den pro Theodora a jeho kamarády z roty C. Oním velkým dnem, kdy poprvé vstoupili na bojiště 2. světové války, se stal pátek 9. června 1944. Theodor seskočil u břehu z transportní lodě do moře, kde mu vlny sahaly po kolena, a pomalu se v zástupu ostatních brodil na pláž u města St. Laurent-sur-Mer. Zde poprvé viděl mrtvá těla, ležely jich tam stovky. Stovky jejich kamarádů z 29. pěší divize a 1. pěší divize, kteří zde 6. června zemřeli, aby prolomili německou obranu a vytvořili předmostí. Theodor postupoval dále přes pláž a snažil se nevnímat tu neskutečnou hrůzu války. Nepřítel byl ale stále na blízku a ostřeloval vyloďující se jednotky, bylo třeba zkontrolovat svou zbraň a postupovat dále do vnitrozemí. Den, kvůli kterému trénoval tolik měsíců, právě nastal. Nikdo v tu chvíli nemohl tušit, zda se dožije konce války, zda ještě někdy uvidí svou rodinu. Všichni ale věděli moc dobře, že už jsou v tom a není cesty zpět.

       „Sakra, začíná svítat.“ Slyšel Theodor hlas svého nejlepšího kamaráda Charlese Schweinberga. Už si ani nemyslel, že usne, ale nakonec stejně zabral. Žaludek se mu ihned po probuzení začal svírat nervozitou stejně jako před každým bojem, který je čekal. Theodor otevře konzervu ze své dávky denního přídělu a pomalu k ní přikusuje suché krekry. Dívá se upřeně na kopec, který se v ranním šeru temně rýsuje nad okolní krajinou. V uplynulých dnech už měl Theodor za sebou několik střetů s nepřítelem a jeho jednotka utrpěla první ztráty. Nyní se ale připravuje něco velkého. Včera večer přišel rozkaz, že mají hned další ráno zaútočit na protější kopec a obsadit jej. Byla to nejvyšší kóta v oblasti u Cerisy - la – Forêt a bylo třeba jí mít ve svých rukou. Alespoň pro velení se to zdálo dostatečně důležité pro to, aby vyhnali rotu C z jejich pozic u mlýna Moulin des Rondelles a poslali jí obsadit tuto kótu. Ještě si na sebe nasadit poslední bandalír s municí a můžeme vyrazit. Jednotka se začíná shromažďovat na vyznačeném místě, všichni ví, co mají dělat. „Nasadit bajonety!“ zvolají velitelé družstev. V předem zvolené formaci postupují obě čety roty C proti kótě. Všichni muži jsou již rozestoupení na otevřené ploše. Skoro jako ideální terč, říká si Theodor, v tu chvíli se ozve první výstřel a salva z kulometů.

Němečtí výsadkáři byli velmi častým protivníkem 2. pěší divize v prvních týdnech bojů ve Francii. Na fotografii německý Fallschirmjäger s kulometem MG42 číhající na svého nepřítele [6].

       Všichni leží na zemi, není poznat, kdo je zraněn a kdo se jen snaží schovat před další salvou smrtících projektilů. Velitel je mrtvý a rozkazy nepřicházejí ani od zástupců a velitelů jednotlivých družstev. Situace je zoufalá a kolem vojáků roty C už dopadají první granáty z minometů. Pak přišlo rozhodnutí, které si i dnes zaslouží obdiv a uznání. Těžko popsat, co Theodora přimělo vzít veškerou tíhu okamžiku na sebe. Přesto tak učinil, bez ohledu na nepřátelskou palbu vstal a důrazným hlasem přinutil celou rotu pokračovat v útoku. Aby svým slovům dodal váhu, rozbíhá se zcela neohroženě proti kulometům. Vojáci z roty C jdou povzbuzení ihned za ním přesto stále v údivu před tímto energickým gestem. Běží přes poslední metry otevřeného pole, skáčou na nepřítele a doslova jej převálcují ve zběsilém útoku. Po bitvě zdravotníci odnášejí zraněné, na místě leží 10 padlých amerických vojáků, kteří už nedoběhli do cíle. Jedním z nich je i Theodor K. Mister. Německý střelec z kulometu si jej vybral za svůj cíl. Muži z roty C jsou touto ztrátou zdrceni. Mnozí z nich mu vděčí za svůj život.

       O měsíc později zastaví u domu číslo 833 na South Keenwood Avenue v Baltimore auto a kdosi zazvoní. Anna otevírá dopis a v něm se poprvé dozvídá o smrti Theodora. V ten moment Anna ztratila svého muže a Carolyn otce, kterého nikdy neviděla. Anna se už nikdy podruhé nevdala a své dceři vždy s úsměvem opakovala, že nikoho tak báječného, jako byl Theodor, už stejně nepozná. Po svém návratu do Států v roce 1945 navštívil Annu Charles Schweinberg, aby jí vyprávěl o tom, co Theodor vykonal. Theodorův čin neušel pozornosti ani velení a proto mu bylo posmrtně na návrh uděleno druhé nejvyšší vyznamenání Spojených států – Distinguished Service Cross. Je nutné připomenout, že za 2. světové války sloužilo v americké armádě 16 miliónů mužů a žen, ale jen 5 tisíc z nich si vysloužilo vyznamenání Distinguished Service Cross.

Dopis, který Anna obdržela od armády o smrti svého manžela Theodora. Za povšimnutí stojí také špatně uvedené datum jeho smrti, kdy je uvedeno 18. na místo 13. června. Tato chyba byla pravděpodobně zapříčiněna velkým chaosem, který první týdny po vylodění panoval.

8. října 1945 byl den, kdy jsem obdržela tátovo vyznamenání DSC, které na fotografii držím v ruce. Zleva stojí tátovy sestry Katherine a Betty, pak mamky sestra Jessie, moje babička (tátovo matka) a má mamka, která mě drží v náručí. – Z rodinného alba Carolyn Mister-Green.


 

Carolyn Mister – Green

Carolyn vyrůstala v širokém rodinném kruhu matčiných sester a bratrů, kteří se o ní společně starali. Její pátrání po otci se dostávalo vždy do slepé uličky. Nikdo nechtěl mluvit o tom, co se stalo. Od všech se ale dozvídala, že její otec byl bezvadný člověk a všichni jej měli velmi rádi. V 90. letech navštívila Carolyn společně se svým manželem Hankem poprvé místo ve Francii, kde odpočívá její otec Theodor K. Mister. Pocity z této chvíle jsou jen těžko popsatelné. Tím to ale celé neskončilo. Stále zde zůstávalo mnoho otázek.

       V roce 2007 se Carolyn s Hankem seznámili s naším přítelem Geertem van Boagert, který se mnoho let věnuje provázení veteránů a jejich rodin po bojištích ve Francii a důkladným studiem bojů v Normandii. Geert jim ochotně odpověděl na mnoho otázek, které ještě zůstávaly nezodpovězeny. Díky jeho práci a úsilí se podařilo postavit na místě bitvy u Moulin des Rondelles pomník padlým z roty C a přivést na toto místo rodiny těchto vojáků. Aby Theodor neupadl do hloubi dějin jako další zapomenutý hrdina, byla na jeho počest pojmenována jedna z ulic ve městě Trevieres poblíž Moulin des Rondelles.

Pomník připomínající střetnutí a padlé u Moulin des Rondelles [7].

       Carolyn ale stále nechápala, co přimělo Theodora k tomu, aby učinilo ono osudové rozhodnutí během bitvy u Moulin des Rondelles. Na tuto otázku se jí dostalo odpovědi prostřednictvím dopisů, které Theodor posílal své nejstarší sestře Catherine během svého umístění v Irsku a Walesu. Až díky těmto dopisů Carolyn poznala, jaký její otec skutečně byl.

       „Můj otec byl velmi veselý člověk se smyslem pro humor. Uměl opravdu krásně zpívat, byl to rozený umělec, který se snažil na všem najít jen to dobré zvlášť, když musel opustit svou rodinu a jít do války. Myslím, že měl silný smysl pro čest a respekt k lidem. Věřil, že všichni lidé mají právo žít v míru a svobodě.“ Kdyby zde dnes můj otec byl, nejspíš by řekl „jen jsem dělal svou práci.“ Což je nejčastější reakce mnoha válečných hrdinů, kteří stáli za mimořádnými činy. Táta měl mnoho přátel v rotě C, znali ho a museli mu důvěřovat, aby šli s ním i přes nepřátelskou palbu. Proto když táta řekl „Pojďte za mnou!“ oni to udělali, a tak mohli úspěšně dokončit svůj úkol.

       Carolyn nadšení pro naši práci a hrdost na svého otce pro nás byla neskutečnou inspirací a hnacím motorem. Bez její pomoci a ochoty s námi sdílet veškeré fotografie, stejně jako svůj rodinný a velice osobní příběh, bychom nebyli nikdy schopni napsat tento článek. Během psaní se z nás stali velice brzy opravdoví přátelé a tímto bychom chtěli věnovat naší práci jak vzpomínce na Theodora K. Mister a padlé u Moulin des Rondelles, tak také jako uznání jeho rodině a Carolyn především.

 

Theodor K. Mister

23. květen 1922 – 13. červen 1944

Na závěr tohoto článku přikládáme na poslech píseň, kterou Theodor nazpíval Anně, než odplul do Evropy. Nahrávku nám s laskavostí poskytla Carolyn, jedná se tedy o skutečný hlas Theodora.

 

 


 Zdroje obrázků:

[1] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/Vall%C3%A9e_de
_l'Elle_au_moulin_des_Rondelles.jpg

[2] https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Plan-bataille_du_moulin_des_Rondelles.jpg

[3] http://www.antiquesnavigator.com/ebay/images/2015/400866107622.jpg

[4] http://www.shipscribe.com/usnaux/AP/f_nightingale2-08.jpg

[5]http://www.usmilitariaforum.com/uploads//monthly_06_2010/post-3043-1275592447.jpg

[6] http://ww2today.com/wp-content/uploads/2014/06/Bundesarchiv_Bild_101I-587-2253-17_Normandie_Fallschirmj%C3%A4ger_mit_MG_42.jpg

[7] https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Monument_moulin_des_rondelles.JPG

Google+ Google+ Youtube Twitter
Aktuality

Nové fotografie!

11.10.2017

Do Fotogalerie jsme vložili fotografie z poslední akce, kterou jsme nazvali "Hotel Adolf". 

Nové fotografie!

04.04.2017

Do Fotogalerie jsme přidali nové fotografie z našeho únorového cvičení. 

Nové fotografie!

06.03.2017

Po dlouhé době jsem přidali nové fotky ze vzpomínkové akce, které jsme se zúčastnili v únoru letošního roku. Najdete je v sekci Fotogalerie


Naše projekty

Plzeň 1945
Back to 1945

Naši partneři

ČsOL Patton Memorial Pilsen


Výběr jazyka

Patton Memorial Pilsen Patton Memorial Pilsen Patton Memorial Pilsen Patton Memorial Pilsen

- Select Language -