Home »  Kronika »  Evropou až k nám... Kóta 1344 (červen 2011)

Evropou až k nám... Kóta 1344 (červen 2011)

Autor: Petr Tolar

V červnu 2011 uspořádalo naše sdružení v Blovicích dvojici bojových ukázek pro veřejnost. Realizovány byly s podporou programu tzv. Malých grantů, do kterých se zapojili studenti blovického gymnázia.

Naše sdružení se již dva roky za sebou zúčastnilo vojensko-historické akce v Blovicích. Nejprve v roce 2009 při akci "Živá historie", a následně v roce 2010 během akce "Putování do historie". Obě akce byly uskutečněny ve spolupráci s Gymnáziem Blovice v rámci tzv. Malých grantů, které dávaly studentům středních škol možnost zrealizovat svůj vlastní projekt, který by přinesl něco i ostatním. Obě předešlé akce byly velice úspěšné a prokázaly, že je o podobné akce v Blovicích zájem. I díky těmto akcím se Malé granty na blovické gymnázium vrátili i v roce 2011. S organizováním další vojensko-historické akce v Blovicích naše sdružení již původně nepočítalo, ale byli jsme vedením gymnázia v lednu osloveni, abychom se do příprav opět zapojili. S předtuchou, že Malé granty budou v Blovicích v takovémto rozsahu jako doposud naposledy, jsme chtěli připravit kvalitní velký třetí ročník blovických prezentací vojenské historie.

Předně bylo zapotřebí připravit projekt, který by se zapojil do výběrového řízení pro přidělení finanční podpory. Projektovou žádost mohl podávat pouze student gymnázia, a tak jsme se dali dohromady s naším kamarádem Standou Čechalem, velikým nadšencem do vojenské historie. Společně jsme strávili několik dní vytvářením programu akce, která měla živě přiblížit historii druhé světové války nejen pro studenty, ale i pro širokou veřejnost. Naše spolupráce jej nakonec přivedla do našeho klubu jako dalšího člena. Koncem února jsme měli projekt hotový. Samozřejmě, jednalo se o hrubý nástin celé akce, detaily se nakonec ještě ladili několik měsíců. Tento projekt, podaný pod názvem „Kóta 1344“ (katastrální číslo pozemku, který hrál během akce důležitou roli), nakonec v konkurenci dalších 14 projektů blovických studentů zvítězil a byla přidělena finanční podpora v hodnotě 26 000,-Kč. I ostatní projekty, které se konaly před i po naší akci, byly velice zajímavé, a někteří naši členové se jich taktéž zúčastnili. Kromě Gymnázia Blovice se partnerem projektu stalo také Město Blovice. Mohli jsme tedy začít zajišťovat vše potřebné pro naši akci. I když jsme si byli vědomi, že nemáme tolik času ani financí, kolik by bylo ideálně zapotřebí, naší snahou zůstalo udělat akci pořádně a za minimálních ústupků.
Původní představy prezentované v projektové žádosti zahrnovali prezentaci klubů vojenské historie na pozemku školního hřiště, kde budou v dobových táborech vystaveny kusy vojenského materiálu a návštěvníkům bude poskytnut výklad od dobově uniformovaných členů KVH, a na vybraném pozemku za řekou Úslavou, jen kousek od centra Blovic, se uskuteční bojová ukázka situovaná do bojů amerických jednotek v severní Francii. Jako termín akce bylo, vzhledem k historické dataci celé akce, vybrány dny 10.-11.června 2011, tedy pouhých několik dní ode 67.výročí vylodění Spojenců v Normandii v červnu 1944. Nakonec jsme, po několika hlasech uvnitř našeho sdružení, do příprav akce zapojili i menší ukázku představující činnost britských speciálních jednotek v nepřátelském týlu, abychom mohli presentovat obě sekce našeho sdružení.

Na prvním místě bylo třeba zajistit prostory, na kterých se měla akce odehrávat. Nemělo se totiž jednat pouze o jedinou lokaci, ale celkem o tři místa v Blovicích, přičemž na každém se mělo dít něco jiného. Prvotní byla plocha školního hřiště za budovou Gymnázia Blovice, kterou jsme využili již během obou zmíněných předchozích ročnících. Zde měl být vybudován dobový tábor americké, britské a německé armády z období druhé světové války, kde bude prezentována výzbroj, výstroj a technika, a školním návštěvám bude poskytnut výklad od členů klubů vojenské historie. Druhým místem, které bylo potřeba zajistit, byla travnatá plocha za řekou Úslavou, známá pod názvem "cesta k Cecimě". Tady jsme zamýšleli rekonstruovat střet amerických a německých jednotek v Normandii léta roku 1944. Tento prostor jsme již dříve obhlíželi, jelikož se nám právě pro takovouto větší bojovou ukázku zdál být velice vhodným. Navíc zde byl dostatek prostoru pro diváky, pro pyrotechnické efekty i pro těžkou vojenskou techniku. A překážku v podobě koňského výběhu jsme vyřešili přátelskou domluvou s majiteli. Třetí lokalita se nacházela opět jinde, nad železničním přejezdem u křižovatky cest Husova, U Nádraží a Nad Tratí. Právě zde, před vilou čp.368 se měla odehrát menší hraná ukázka ze střední Francie roku 1944. Získat svolení majitele, nyní opuštěné, vily ovšem nebylo lehké. Nakonec se nám i to díky pomoci z gymnázia podařilo.

Společně s hledáním míst jsme se museli zaměřit i na to, na které kluby vojenské historie se obrátíme o pomoc při realizaci této akce. Naším hlavním partnerem se stalo sdružení VHK 101st Airborne Division Association-West. Zde musím poděkovat především jejich předsedovi, Vojtovi Staňkovi, že nám byl nápomocen při zařizování povolení pro střelnici.

Pro obě historické ukázky jsme samozřejmě potřebovali i kvalitního nepřítele v německých uniformách. Vzhledem k tomu, že jsme již měli jasnou představu, jak by měla vypadat bojová ukázka vypadat, jsme potřebovali především kluby vojenské historie, které se zabývají ztvárňováním oddílů Waffen SS. Zároveň jsme potřebovali, aby se na akci objevila i dobová německá vojenská technika. Obrátili jsme se tedy na Tomáše „Blondiho“ Berana z KVH Elsa Karlovy Vary, který se stal pro naši akci hlavním koordinátorem a velitelem pro německou stranu. Musíme mu velice poděkovat za to, jak nám vyšel vstříc a že sám zařídil německou stranu pro akci, aniž bychom se s tím museli my nadále složitě zabývat, a mohli jsme se soustředit na ostatní věci. Na akci jsme tak měli zajištěn z německé techniky jeden nákladní vůz Steyer, jeden osobní vůz Volkswagen Kübelwagen, jeden osobní vůz Volkswagen Kafer a jeden motocykl BMW R12 Sidecar.
Kromě té německé jsme chtěli na naší akci dostat i techniku spojeneckou. Podařilo se nám tedy zajistit dva americké obrněné vozy M8 Greyhound, které byly nebývalým zpestřením pro blovické občany, jak se záhy ukázalo, a jeden americký sanitní vůz Dodge WC54 a Jeep Willis. Zajistit na americké straně účast nějaké těžké techniky bylo pro nás klíčové, jelikož jsme ji potřebovali využít při imitaci postupu terénem během větší ukázky, kdy se pěší jednotky kryjí za pancíři obrněnců. Proto jsme byli velmi rádi, že naši přátelé, majitelé M8, projevili o naši akci zájem, i když mohli jet na jinou akci. Patří jim náš dík.

Proto, aby měla akce dostatečný ohlas a aby se jí mohlo zúčastnit co nejvíce návštěvníků, bylo samozřejmě zapotřebí zajistit mediální prezentaci. S tou má již naše sdružení nemalé zkušenosti, a tak jsme jich opět zúročili. Navíc nám k tomu pomohlo i gymnázium Blovice. Opět jsme se tedy vydali do studia Českého rozhlasu Plzeň, kde Standa Čechal představil celou akci a pozval posluchače k návštěvě. Oznámení o akci bylo následně několikrát vysíláno. Také několik regionálních periodik informovalo o chystané akci v Blovicích. Byly jimi například Nepomucké noviny, Radynské listy, Blovické noviny, Plzeňský deník či magazín Sedmička. Pro vizuální prezentaci náš klubový grafik, Dan Malý, vytvořil projektové logo, které se následně v tiscích objevilo. A neopomněli jsme ani propagaci přes internetové stránky. Akce tak měla zastání na webech Blovice.info, Militaryzone, Malé granty, Kudy z nudy, a i na stále populárnější sociální síti Facebook.

Ačkoliv to takto může vypadat, že přípravy probíhali v klidu a nic se nekomplikovalo, skutečnost byla jiná. Několikráte se stalo, že již jistá a domluvená věc opět padla, aby se nakonec opět domluvila. Ale takové již přípravy větších akcí jsou.


S blížícím se červnem jsme se stále více těšili, až naše blovická akce konečně vypukne. Odvoz věcí do Blovic a stavbu stanů na školním hřišti jsme naplánovali již na středeční odpoledne 8.června. Budování tábora nám zabralo zbytek dne, a pokračovali jsme v něm ještě ve čtvrtek. Naštěstí nám bylo umožněno přespávat v chodbě školy. Hlídky jsme drželi jen sporadicky. Druhý den jsme dokončili stavbu tábora a přivezli další věci. Začali jsme také přizpůsobovat prostory, kde se měli konat bojové ukázky.

Program na pátek, 10.června, byl takový, že od ranních osmi hodin jsme společně s kolegy od VHK 101st Airborne Division Association a kamarády z chebského uskupení Hand of Steel začali prezentací dobové vojenské výstroje a výzbroje americké a britské armády. Až do odpoledne procházeli našimi tábory třídy gymnázia, odborného učiliště, základní školy, zvláštní školy i mateřské školy z Blovic. Pevně věříme, že si všichni z návštěvy naší akce odnesli nějaký nový poznatek ohledně historie druhé světové války. S většinou žáků a studentů se nám dobře povídalo. Zde musíme vyzdvihnout zvláště práci našeho kamaráda Martina "Necha" Šedivého, jehož výklad byl pro mnoho dětí velice poutavým.
Odpoledne přijeli na hřiště i členové klubů vojenské historie, kteří měli během obou ukázek představovat příslušníky Waffen SS, a začali s budováním německého tábora. Bylo to akorát, jelikož jsme se následně měli odebrat na místo naší první ukázky.

Odpoledne, od půl šesté, jsme se společně s několika návštěvníky přesunuli na místo první ukázky pro veřejnost. V porovnání obou ukázek, které jsme v rámci naší akce připravili, se sice jednalo o ukázku menší, rozhodně však ne méně významnou. Podívejme se zde na scénář a podobu této ukázky. Půlhodinová hraná ukázka, kterou jsme nazvali "La Répression", byla situována kamsi do městečka střední Francie na přelomu června a července roku 1944. Prostor před dobově vyhlížející vilou čp.368 jsme přizpůsobili do podoby francouzské kavárny Café René. (Ano, znalí jistě poznali inspiraci populárním britským válečným seriálem "Haló! Haló!".) Zde několik našich přátel a členů imitovalo normální život francouzských obyvatel území okupovaného nacisty. Kavárník René (alias Martin "McKoy" Plzák) se snaží působit dojmem nenápadného občana podřízeného okupační správě. Avšak ve skutečnosti je v kontaktu s místní skupinou francouzského hnutí odporu, které pomáhá se sháněním potravin a dalšího zboží. Pár těchto odbojářů bylo zadrženo Němci. Agenti Gestapa, kteří přijeli k Reného kavárně mají silné podezření, že i kavárník je členem odboje a hodlají si to ověřit konfrontací mezi ním a zadrženými mladíky. René je pochopitelně příchodem lidí z Gestapa silně vystresován, jelikož si je vědom, co jej může čekat v případě, že by se jeho napojení na odboj prozradilo. Němci však z vystrašeného kavárníka nemohou dostat kloudné slovo a nechávají tedy vojáky přivést dvojici zatčených Francouzů.
Samotný příchod příslušníků Gestapa všechny Francouze v kavárně zneklidnil. Je zde vidět ukázka toho, že si nikdo nemohl být před touto německou represivní složkou jistý. Jeden z Francouzů nasedá na své kolo a odjíždí pryč z místa ukázky. Ví totiž, kde hledat příslušníky SAS (Special Air Service), britské výsadkáře, kteří byli vysazeni do nepřátelského týlu, hluboko za frontu, aby zde podnikali sabotáže a znemožňovali přesuny německých posil na frontu. Jedna takováto jednotka je právě několik dní utábořena v nedalekém lese, skryta před německými útvary. Když se Britové dovídají o zajetí francouzských odbojářů, se kterými navazovali spolupráci, a nebezpečí, které hrozí kavárníkovi Renému, který dokázal sehnat zásoby i pro ně, rozhodnou se k rychlému přesunu ke kavárně, aby zadržené Francouze osvobodili.
U kavárny se mezitím situace stává hustější. Jeden ze zajatých odbojářů se snaží odporovat německým strážcům. Nakonec jeden z německých vojáků ztratí trpělivost a zastřelí jej. Za to je samozřejmě pokárán agentem Gestapa, jelikož zadržený odbojář má pro úřad Gestapa větší cenu živý, jako případný zdroj informací. Do dění se však již zapojují Britové, kteří se bez zpozorování přibližují ve dvou týmech co nejblíže k německým vojákům a přepadávají je palbou ze dvou směrů. Momentu překvapení se Britům podařilo využít maximálně, a záhy získávají v nastalém zmatku převahu. Většina německých vojáků je postřílena, několik z nich prchá spolu s příslušníky Gestapa. Vyděšení Francouzi i Francouzky zůstávají na místě bez újmy, kromě odbojáře zabitého Němci. Britové zajišťují oblast pro případ příchodu dalších německých jednotek a přivolávají odvoz. Pro vojáky SAS přijíždí terénní vůz Jeep. Část Britů nastupuje do Jeepu, část naskakuje do zabaveného německé vozu Volkswagen Kübelwagen, který řídí zajatý německý řidič. Britové odjíždějí z místa ukázky a celá scénka končí.
Ukázka by samozřejmě byla pro diváky, kterých se sešlo okolo sta osob, nepřehledná, kdyby je s dějem neseznámil a neprovedl je komentátor. Tohoto úkolu se ujal náš člen Dan Malý, který se musel obejít bez mikrofonu a nahradit jej pouze svým silným hlasem. A také musíme poděkovat kamarádům z VHK 101st Airborne Division Association, kteří se pro vytíženost všech členů našeho sdružení postarali o zajištění celého prostoru ukázky. Bohužel, díky hlouposti některých ignorantských lidí, se to neobešlo bez incidentu. Naštěstí to s sebou neneslo vážnější následky. Ukázka samotná sklidila dle reakcí úspěch, což nás povzbuzuje pro realizaci podobných menších hraných scének i v budoucnu.

Soukromé video z ukázky "La Répression"


Návrat na školní hřiště znamenal i přivítání právě dorazivších posádek amerických obrněnců M8 Greyhound, kteří přijeli "po své ose". Po krátkém seznámení s prostorovým uspořádáním táborů se zástupci německých jednotek, amerických výsadkářů, technikářů a našeho sdružení vydali na místo sobotní ukázky. Zde již členové našeho klubu vykopali několik zákopů pro německé vojáky, a rozmístili po bojišti několik dřevěných kůlů, které měli představovat německé protikluzákové překážky, tzv. "Rommelův chřest". Velitelé jednotek spolu prošli bojiště a seznámili se s plánem na příští den.


Od brzkého sobotního rána, 11.června, jsme se věnovali přípravě velké ukázky, která byla naplánována na třetí hodinu odpoledne. Bohužel jsme se tak nemohli naplno věnovat některým návštěvníkům, kteří se přišli podívat na dobové tábory na školním hřišti. Naštěstí jich nebylo mnoho, a ti kteří nakonec přišli, zabavila dobová technika, která přijížděla předešlý den k večeru.
Na hřiště se sjížděli i další účastníci bojové ukázky, především se jednalo o další posily z řad amerických vojáků. Zvláště zde musíme poděkovat našim kamarádům z plzeňského klubu 2nd Rangers B. a pražského klubu 26th Infantry Division.

Přibližně hodinová bojová ukázka "Carentan 1944" se odehrávala na travnaté ploše za řekou Úslavou, jen kousek od blovického centra, na místě které je místními známo jako cesta "k Cecimě". Scénář ukázky byl inspirován boji mezi americkou a německou armádou v Normandii, severní Francii, krátce po spojenecké invazi. Jednalo se o boje na předměstí francouzského města Carentan, které se nacházelo mezi americkými invazními sektory Utah a Omaha, a jehož dobytí bylo strategicky důležité pro spojení obou sektorů. Dobytí města připadlo americké 101.výsadkové divizi, kterou měla podpořit technika 2.obrněné divize. V této oblasti se proti americkým útvarům postavily německé jednotky 17.divize pancéřových granátníků Waffen SS "Götz von Berlichingen" a výsadkáři 6.pluku Fallschirmjäger. Všichni účastníci ukázky představovali uvedené jednotky. Za 101.výsadkovou divizi byli k vidění výsadkáři 506.výsakového pluku (506th PIR) a příslušníci kluzákové pěchoty 327.kluzákového pluku (327th GIR).

Po poledni se odebrali všichni účinkující na místo ukázky. Shluk vojáků a techniky začal přitahovat blovické děti i dospělé. Němečtí vojáci si upravovali okopy a jejich velitelé rozmisťovali postavení těžkých zbraní. Především tedy dva kulomety MG-42 a protitankovou zbraň Panzerfaust. Před jejich postaveními se táhl ostnatá drát, za nímž bylo rozmístěno minové pole, kde pyrotechnici položili několik speciálních náloží pro potřeby naší ukázky. Ukázka později ukázala, že odvedly skvělou práci, a patří jim náš velký dík.
Kromě okopů se v německém obraném pásmu nacházela také maketa německého protiletadlového kanónu Flak 38. Při organizaci celé akce, jsme se pokoušeli zajistit účast originálního kanónu Flak, ale nepoštěstilo se nám, a tak jsme se rozhodli pro vlastní výrobu. Věnovali jsme se jí několik týdnů před akcí, a zabrala nám zhruba dva dny. I když byla maketa určena k tomu, aby byla během ukázky vyhozena náložemi do vzduchu, jako imitace zneškodnění kanónu, a byla proto vyrobena pouze z překližky a polystyrenu, snažili jsme se o co nejlepší možnou dosažitelnou kvalitu.
Představitelé amerických jednotek v ukázce, kteří dorazili na místo ukázky, se seznamovali s plánovaným postupem k německým pozicím, při kterém jim především měli asistovat obrnění vozy M8. Příslušníci kluzákové pěchoty 327th GIR doplňovali svou výstroj Danem vyrobenými protichemickými detekčními páskami, jelikož tyto byly typickým výstrojním doplňkem v době invaze do Normandie. Naprostá většina našeho sdružení se během této ukázky představila právě v podobě kluzákové pěchoty 101.divize, včetně členů britské sekce klubu.
K posledním věcem, které bylo třeba zajistit, bylo přivedení elektřiny. Ta byla zapotřebí pro zapojení reproduktorů a mikrofonu nutných ke komentování ukázky, a také pro fungování menšího občerstvení pro diváky. Zde tedy děkujeme blovické rodině Kokošků, která byla tak laskava, a poskytla nám připojení po celou dobu ukázky.
A rovněž musíme poděkovat několika našim přátelům, kteří nám pomohli se zajištěním oblasti ukázky proti případnému vstupu nepovolaných osob. Bez nich bychom měli veliké problémy, jejich podíl na akci byl velmi důležitý.

Již od druhé hodiny se na místě ukázky nalézalo mnoho návěsníků. A byly jsme velice potěšení, že se rozhodně nejednalo pouze o lidi z Blovic, a přijelo se na naši akci podívat i mnoho lidí z okolních měst a obcí. Propagaci před akcí jsme tak mohli vnímat jako úspěšnou.
Krátce před třetí hodinou odešli všichni účinkující do svých výchozích pozic, a akce mohla začít. Po úvodních slovech Pavla Vlacha, koordinátora Malých grantů na Gymnáziu Blovice, a Jana Podušky, starosty města Blovice, se již mohlo přibližně 300 diváků věnovat historické bojové ukázce "Carentan 1944".

V prostoru ukázky, který představoval oblast poblíž předměstí francouzského města Carentan, mohli diváci sledovat skupinu německých vojáků, výsadkářů od 6.pluku Fallschirmjägers, jejichž úkolem byla ostraha svěřené oblasti, a obsluha zamaskovaného protiletadlového kanónu Flak 38 v případě příletu nízko letících spojeneckých letadel. Ačkoliv se jedná o příslušníky výsadkového vojska, jsou nasazováni jako klasická pěchota, jelikož spojenecká invaze v Normandii nebyla očekávána, a je tedy potřeba zapojit do bojů všechny jednotky.
K pozicím německých vojáků se zvolna potácí na mol opilý Francouz. Je tak opilý, že vůbec nerespektuje horlivé výzvy vojáků ke zvýšené opatrnosti, jelikož se dostává do oblasti, která je podminována. Opilec nejen že nedbá rad, ale v podroušeném stanu odhazuje na Němce láhev a pokračuje dál. Neuposlechnutí se mu ale stává osudným - po nášlapu na protipěchotní minu, kterou sem umístila německá armáda očekávající postup spojeneckých armád, padá s výbuchem k zemi jeho bezvládné tělo. (Tento výstup si zahrál náš kamarád, bratr legionář, Jaroslav "Kaffu" Karas. Působil téměř dojmem, jako by podobný stav někdy zažil. J) Výbuch uslyší i dva jiní Francouzi, kteří se ze zvědavosti zda již nepřicházejí osvoboditelé, přibíhají podívat, co způsobilo onu ránu. Ležícího Francouze poznávají a pokouší se dostat k jeho tělo. V tom jim však zabraňují němečtí vojáci, kteří nechtějí další mrtvé civilisty.
Nastalý rozruch mezi německými výsadkáři a francouzskými civilisty umožňuje, aby nedalekého lesíka vyšel sestřelený americký pilot a pokusil se přeběhnout louku. Byl pravděpodobně sestřelen jiným protileteckým kanónem Flak při průzkumném letu nad Carentan. Jeho risk skutečně vychází, a než si jej stihnou Němci všimnout, je již dostatečně daleko, aby jej netrefili jejich výstřely.
Ale na skupinu německých Fallschirmjägers čekalo ještě jedno nemilé překvapení. Družstvo amerických výsadkářů 506th PIR (velitel Sgt.Vince D.Stanley alias Vojta Staněk), které provádělo průzkum německých obraných postavení u Carentanu, na ně podniklo útok. Němci byli pobyti a američtí výsadkáři začali ihned připravovat nálože k odpálení kanónu Flak. Avšak tento bod nedobyli Američané na dlouho, z lesa totiž přijíždějí početnější německé jednotky. Jedná se o vojáky 17.divize pancéřových granátníků Waffem SS. Velitel amerických výsadkářů tedy dává rozkaz k ústupu, a jediným místem, kudy se mohou stáhnout je německé minové pole. Přes několik ztrát se však podaří většině amerických výsadkářů stáhnout do lesa.
Němci zabírají již předpřipravené okopy a rozmisťují kulomety. Velitel za pomoci poddůstojníků organizuje obranu proti očekávanému americkému postupu na město. Minové pole je doplňováno dalšími minami.
Američtí výsadkáři se po ústupu spojují s postupující kluzákovou pěchotou 327th GIR (velitel 2nd Lt.Daniel R.Allen alias Dan Malý), taktéž součástí 101.výsadkové divize. Jsou připraveni podniknout další útok na německé pozice, nyní však proti linii dobře připravených německých vojáků v okopech. Americké síly se rozdělují do tří hlavních skupin. Jedna skupina má za úkol zlikvidovat německé překážky bránící postupu amerických jednotek a vyčistit cestu minovým polem, další skupina útočí na pravém křídle při okraji lesa, a další skupina útočí na levém křídle. Palebnou přípravu zajišťuje útočícím americkým jednotkám minometný tým, který bude ostřelovat německé okopy. Američané vyrážejí ze svých skrytých výchozích pozic v lese.
Pro útok na Carentan byly navíc pěší jednotky 101.výsadkové divize podpořeny obrněnou technikou 2.obrněné divize. Dva obrněné vozy M8 Greyhound tak mohou poskytovat oběma postupujícím krajním křídlům krytí před nepřátelskou palbou. Zároveň sami pálí z vlastních děl ráže 37mm ve věži.
Počáteční postup Američanů se zastavuje. Je třeba vyčkat, než ženijní tým vytvoří průchody pro ostatní skupiny. Jejich práce je zatím jištěna dýmovnicemi a krycí palbou z kulometů a děl. Po uvolnění průchodů postup pokračuje stále blíž německým okopům. Jeden z obrněnců M8 je však zasažen střelou z německé zbraně Panzerfaust a je vyřazen z boje. To však již výrazněji neohrožuje americkou převahu. Americké ztráty jsou veliké, ale stejně tak i německé. Navíc jednotkám dochází munice. Německý velitel tedy nařizuje ustoupit, ale situace je natolik zmatečná, že jen málo vojáků je toho schopno. Boj pomalu končí, velká část německých vojáků se vzdává a je v zástupu odváděna Američany do zajetí. Konflikty s nepřizpůsobivými jedinci jsou řešeny rázně a bez servítek. Po bojišti projíždí americký sanitní vůz Dodge WC54, do kterého jsou nakládáni ranění. Zdravotníci se musejí hodně otáčet, raněných je mnoho na obou stranách. Američtí vojáci zajišťují dobyté pozice a ukázka končí.

Soukromá videa z ukázky "Carentan 1944"
 

Všichni účinkující z řad klubů vojenské historie se prošli před diváky, aby si vyslechly zasloužený potlesk. Na krátkou chvíli se přitom pokazilo počasí a začalo na několik minut pršet, což mělo u některých diváků za následek rychlý odchod. Ale ti, které kapky neodradili si mohli následně, po kontrole od pyrotechniků, projít bojiště a posbírat tolik oblíbené suvenýry bojových ukázek - vystřelené nábojnice. Musíme zde upozornit na opravdu vzorné uposlechnutí našich pokynů, kdy všechny děti vyčkaly až na povolení ke vstupu na bojiště.

Touto ukázkou oficiálně skončila i celá akce "Evropou až k nám…Kóta 1344". Účinkující z klubů vojenské historie, kteří nám pomáhali se většinou rozjeli domů, někteří se rozhodli ještě zůstat na školním hřišti do neděle. Nás čekal jen dlouhý úklid. Skončili jsme s ním vlastně až v pondělí. Ale hřál nás pocit z poctivě odvedené práce, která pro nás představovala velké nové zkušenosti, především proto, že jsme zde organizovali naše první bojové ukázky pro veřejnost. A podle pozdějších ohlasů jsme na ně byli hrdi.

Ačkoliv již nepředpokládáme v dohledné době pokračování vojensko-historických akcí podobného rozsahu v Blovicích, jistě to neznamená, že se na akci "Evropou až k nám…Kóta 1344" nepokusíme navázat. Ostatně, počítáme s realizací dalších akcí pod názvem "Evropou až k nám…", jak jsme nazvali náš další dlouhodobý projekt, ve kterém se hodláme zaměřit na prezentaci historie různých událostí II. světové války pro širokou veřejnost. O akcích projektu budeme informovat.

Snad jsme zanechali ve vzpomínkách návštěvníků akce "Evropou až k nám…Kóta 1344" nějaký nový poznatek o historii II.světové války a pomohli někomu se na naši minulost podívat ne pouze černobíle. Budeme se snažit podobné akce i v budoucnu organizovat s co největším ohledem na historickou hodnověrnost. Již nyní se těšíme na návštěvníky našich dalších akcí.


Video Pavla Vlacha z Gymnázia Blovice shrnující akci "Evropou až k nám... Kóta 1344"



Google+ Google+ Youtube Twitter
Aktuality

Nové fotografie!

11.10.2017

Do Fotogalerie jsme vložili fotografie z poslední akce, kterou jsme nazvali "Hotel Adolf". 

Nové fotografie!

04.04.2017

Do Fotogalerie jsme přidali nové fotografie z našeho únorového cvičení. 

Nové fotografie!

06.03.2017

Po dlouhé době jsem přidali nové fotky ze vzpomínkové akce, které jsme se zúčastnili v únoru letošního roku. Najdete je v sekci Fotogalerie


Naše projekty

Plzeň 1945
Back to 1945

Naši partneři

ČsOL Patton Memorial Pilsen


Výběr jazyka

Patton Memorial Pilsen Patton Memorial Pilsen Patton Memorial Pilsen Patton Memorial Pilsen

- Select Language -