První víkend v červenci jsme uspořádali soukromou akci tematicky zaměřenou na první bojové nasazení příslušníků 23. pěšího pluku americké 2. pěší divize poblíž francouzské obce Saint-Georges-d’Elle v Normandii. Příslušníci 23. pěšího pluku se v rámci 2. pěší divize vyloďovali na pláži Omaha jako poslední, a to ve dnech 9.-11. června 1944. Ihned poté zahájili postup do vnitrozemí s cílem obsadit klíčovou kótu 192, nejvyšší bod na trase z Bayeux do Saint-Lô, který obráncům poskytoval dokonalý přehled pro navádění dělostřelecké palby. Dobytí kóty 192 bylo zároveň podmínkou pro zahájení útoku na strategickou dopravní tepnu ve městě Saint-Lô. Nicméně boje o kótu 192 trvaly daleko déle, než se očekávalo.
Dne 12. června se jednotky 2. pěší divize poprvé setkaly mezi živými ploty se zcela novým, odhodlaným a elitním nepřítelem z řad 3. Fallschirmjäger-Division. Němečtí výsadkáři se po několik dní přesouvali urychleně z Bretaně a v okolí kóty 192 zaujali obranné pozice jen několik málo hodin před příchodem příslušníků americké 2. pěší divize. Klíčovým bodem německé obrany byla malá obec Saint-Georges-d’Elle, která během bitvy o kótu 192, tedy od 12. června do 11. července 1944, změnila „majitele“ hned několikrát. Teprve dne 11. července, doslova po měsíci bojů, se podařilo díky masivnímu ostřelování a útoku kombinovaných útočných týmů vytlačit německé výsadkáře, obsadit kótu a ukončit tak jednu z nejtěžších bitev, které 2. pěší divize svedla na evropském bojišti. Během celého měsíce bojů o kótu 192 ztratila 2. pěší divize celkem 594 mužů, z toho 234 příslušníků 23. pěšího pluku. Počet zraněných mohl být ale odhadem až 3 000 mužů. A právě osudy těchto mužů jsme se snažili prostřednictvím naší akce opět připomenout.
Z deníku účastníka akce: „Během pátečního večera se naše družstvo přesunulo na svěřenou linii, kde jsme podél jednoho ze živých plotů okamžitě zahájili budování obranných pozic, tzv. fox holes. Během noci byla vyslána menší náslechová hlídka, která střežila prostor před případnými německými průzkumnými hlídkami a udržovala pravidelný radiový kontakt. Krátce kolem 04:30 se vrátila zpět na pozice. Během sobotního rána a dopoledne se mužstvo zaměřilo na prohlubování fox holes a opevňování pozic. Velení praporu se rozhodlo na náš úsek přidělit kulometný tým z roty těžkých zbraní „H“, který byl ukryt v křoví na našem levém křídle a mohl v případě potřeby zahájit palbu z boku podél celé naší linie. Mezi mužstvem rostla podrážděnost, nikoliv však přímo z nepřítele, jako spíše z potravinových dávek, tzv. K-rations. Naše polní kuchyně totiž stále nebyla vyložena z transportní lodi. Během sobotního odpoledne bylo vysláno několik hlídek i jedna větší bojová patrola, nicméně ke kontaktu s nepřítelem nedošlo. Teprve k večeru na nás zaútočila německá hlídka, která se snažila zmapovat naše pozice na pravém křídle. Přestože jsme byli upozorněni na výskyt příslušníků 3. Fallschirmjäger-Division, naši první zajatci byli příslušníci 2. praporu, Grenadier Regiment 916, 352. Infanterie-Division. Zbytky této jednotky se zřejmě z pláže Omaha stáhly dále do vnitrozemí ve snaze vyztužit obranu kolem města Saint-Lô. Zbytek sobotní noci a nedělního rána byl bez vážnějších incidentů. Zdá se, že Němci něco připravují, nicméně naše první dvě noci na bojové linii uprostřed normandské krajiny proběhly relativně v klidu. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny,“ Sgt. Thomas O. Hackett, rota G, 23. pěší pluk.
Za perfektní palebnou podporu děkujeme kulometnému týmu a našim přátelům z KVH 4th Armored Division US Army. Poděkování náleží také našemu „nepříteli“ KVH Soldaten, který během akce zkoušel naši bdělost. Naše velké poděkování za fotografie z akce pak patří James Smith! Děkujeme a budeme se těšit na další spolupráci.
