Aktuality – KVH Tommy & Yankee z.s.

Aktuality, Činnost spolku, Pozvánky na akce28. 2. 202528. 2. 2025 by kvhtommyyankee

Díky, generále Pattone!

Plzeňští hokejoví indiáni si připomenou 80. výročí osvobození a konce války. A náš klub bude u toho!

Hokejisté HC Škoda Plzeň a Banes Motor České Budějovice sehrají v neděli 2. března 2025 51. kolo hokejové extraligy, a to ve speciálních dresech s tematikou osvobození Plzně. Znak plzeňských hokejistů – hlava indiánského náčelníka – totiž odkazuje na slavný znak americké 2. pěší divize, která v květnu 1945 zakončila svou bojovou cestu Evropou v Plzni.

Hokejové akce „Díky, generále Pattone!“ bude mít i svůj doprovodný program před plzeňským zimním stadionem, na kterém se bude podílet náš KVH Tommy & Yankee z.s. Plzeň společně s Army Nurse Corps a KVH 612th Tank Destroyer Battalion z.s. Plzeň. Velký dík patří Patton Memorial Pilsen. Těšíme se na všechny hokejové fandy!

Aktuality, Činnost spolku, Naše projekty, Pozvánky na akce8. 2. 202528. 2. 2025 by kvhtommyyankee

Výstava: Osvobození 1945: Muži 2. pěší divize

Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na vernisáž naší výstavy v blovickém muzeu, připravenou v rámci mezinárodního projektu Men of the 2nd Infantry Division 1940-1945. Výstavu „Osvobození 1945: Muži 2. pěší divize“ připravil KVH Tommy & Yankee z.s. Plzeň ve spolupráci s Patton Memorial Pilsen a Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, p. o. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 13. února 2025 od 17:00 v sídle muzea na zámku v Blovicích (Hradiště 1).

Výstava nese název „Osvobození 1945: Muži 2. pěší divize“ a návštěvníky provede kompletní několikaletou cestou, která příslušníky americké 2. pěší divize zavedla z výcvikových táborů ve Spojených státech přes oceán na evropské bojiště druhé světové války, aby po 337 dnech bojů byla završena právě na západě Čech. Autory výstavy jsou členové našeho klubu. Pro její realizaci byly zapůjčeny předměty ze soukromých sbírek, muzea Patton Memorial Pilsen a Muzea jižního Plzeňska v Blovicích. K vidění budou i osobní předměty po Emilu F. Meisovi Jr., veliteli první americké jednotky v Blovicích.

Výstava bude v Blovicích k vidění až do 22. května 2025.

Aktuality, Historie, Příběhy veteránů1. 1. 202528. 2. 2025 by kvhtommyyankee

UVĚZNĚNI MEZI ŽIVÝMI PLOTY – NORMANDIE 1944

AUTOR: Tomáš Hataj, KVH Tommy & Yankee z.s

Chyceni v pasti

Píše se 12. červen 1944 a v okolí obce Saint-Georges-d’Elle ve francouzské Normandii je až neuvěřitelné ticho, jen někde v pozadí o sobě tlumenými výstřely děl dává vědět válka. Srdce hlasitě buší a pumpuje krev. Muži v čele formace teď zpomalují a snaží se něco signalizovat. Ještě než stihnou upozornit na hrozící nebezpečí, ozve se třaskavá palba a z okolních živých plotů začnou pronikat nekončící dávky projektilů. Celá četa americké 2. pěší divize je chycena v nastražené léčce. Větší části se daří včas utéci zpět. Na louce však zůstává ležet dvanáct příslušníků střeleckého družstva,[1] kteří utéci nestačí a nyní se v křečích tisknou k zemi. Američané ještě netuší, že proti nim stojí zcela nový nepřítel, elitní němečtí výsadkáři ze 3. Fallschirmjäger-Division. Nikdy předtím američtí vojáci tak strašlivou palbu nezažili. Výstroj a batohy na zádech jim trhají střely na kusy. Někteří se snaží plazit ke kráterům po explozích dělostřeleckých granátů, jiní zůstávají nehnutě ležet a nikdo neví, zda ještě žijí či je zasáhla smrtící dávka. Nepřítel zastavuje palbu. Američané se ani nehnou, ví, že je Němci pozorují a nedovolí jim sebemenší pohyb. Nikdo z nich v tu chvíli ještě netuší, že je čeká 7 dlouhých dní uvěznění a boje o holý život mezi živými ploty francouzské bocage. Pro jednoho z nich to však měl být ještě o něco hrůznější zážitek.

O několik týdnů později leží na nemocničním lůžku ve Francii pohublý a dehydratovaný vrchní seržant Glenn Edwards, velitel osudného družstva a profesionální boxer. Je tak zesláblý, že mu musí zdravotní sestřička pomoc připálit cigaretu, aby mohl začít vyprávět. Přestože se poslední dva zraněné muže ze ztraceného družstva podařilo evakuovat sedmý den po německém přepadu, k samotnému Glennu Edwards se americké jednotky dlouho nemohly dostat, a tak byl evakuován až po neuvěřitelných 11 dnech. Pomalým tónem líčí válečnému reportérovi, jak se jemu a jeho mužům podařilo přežít. Němci s nimi hráli podivnou hru, věděli, že jsou Američané v pasti. Pohyb byl možný jen v noci. Brzy jim došlo jídlo, a tak se ve tmě plazili k mrtvým německým vojákům, které o pár hodin dříve zabili, aby u nich našli zásoby. Pitná voda došla hned v prvních dnech a vojákům nezbylo nic jiného, než pít kalnou vodu ze dna dělostřeleckých kráterů. Čekání na záchranu se zdálo nekonečné.

Nepřítel jménem bocage

Toto je pouze jeden z mála dílčích příběhů, které měly své dějiště uprostřed krajiny živých plotů, známé jako francouzská bocage. Čím je však tato krajina v Normandii natolik specifická, že dokázala zastavit nadějný postup spojeneckých jednotek na dlouhé dva měsíce? Po mnohá staletí místní farmáři a pastevci ve snaze ohraničit své pozemky, sbírali z pastvin a polí kameny, které vyskládali po okrajích svých pozemků. Krajina v Normandii je ale spíše rovinatá, a tak neměli dostatek kamenů na výstavbu kamenných zídek podél pastvin, tak jak je známe například z dovolených u Středozemního moře. Místo toho začali obyvatelé Normandie vršit podél pastvin zeminu a to mnohdy až do šíře 2,5 metru a výšky 1,5 metru. Na takto vzniklé náspy poté vysazovali mnohdy trnité keře, aby se zamezilo například zatoulání dobytka z pastvin. Vysázené keře postupně prorůstaly a houstly, až vytvořily takřka neproniknutelnou zeď, která byla zároveň ochranou plodin a dobytka před silným větrem vanoucím od moře a zadržovala v krajině potřebnou vodu. Živé ploty rozdělily krajinu v Normandii na hustou síť tisíců malých, většinou čtvercových či obdélníkových pastvin, polí a jabloňových sadů pro známý nápoj Calvados. Krajina tak i dnes připomíná spíše bludiště a je zde velice snadné ztratit při přesunu orientaci. Jednotlivé živé ploty dokázaly v létě roku 1944 odříznout celé americké jednotky a jejich velitelé tak ztráceli přehled o celkové situaci. Velice často se stávalo, že například jedna americká pěší rota dokázala při útoku přeci jen překonat živé ploty a proniknout hluboko do linie nepřítele. Američtí velitelé ale nevěděli, že okolní útočící jednotky nebyly v danou chvíli tak úspěšné a zůstaly daleko za ní. Mezitím zatlačené německé jednotky provedly za živými ploty skrytý protiútok po stranách průlomu a obklíčily prorazivší rotu, kterou následně těžce zdecimovaly, či zcela zničily. Americké jednotky, které trénovaly ještě na manévrech ve Spojených státech své masivní koordinované útoky jednotlivých praporů, byly teď v bludišti živých plotů odříznuty na daleko menší skupiny bez potřebné orientace a možné koordinace s jednotkami po obou stranách linie. Kvůli tomu byly postupně likvidovány nepřítelem, který na ně čekal ve svých skvěle maskovaných postaveních či prováděl bleskové a agresivní protiútoky. Samotný postup přes tyto malé pastviny a pole ukryté mezi živými ploty byl extrémně nebezpečný, neboť neposkytoval útočícím americkým jednotkám žádné krytí. Bezpečí tak mohly poskytnout snad jen úvozové cesty, které se zařezávaly hluboko do krajiny, takže samotné živé ploty nad nimi již srůstaly a zakrývaly cesty, což znemožňovalo letecké útoky spojenců. Němci měli navíc tyto úvozové cesty dobře pokryté svými opěrnými body a německé dělostřelectvo či minomety měly zaměřené jednotlivé klíčové křižovatky a cesty. Spojenci tak byli vrženi do vyčerpávající role útočníků, kteří měli dobýt jednotlivé pastviny v tomto rozsáhlém bludišti a to jednu po druhé. Situace se tak jen pár dní po vylodění nevyvíjela pro spojenecké jednotky příliš dobře a je třeba uvést, že i legendární veterán z Pacifiku, generálporučík Joseph Lawton Collins, známý jako „Lightning Joe“, který během operace v Normandii velel VII. sboru americké armády, prohlásil, že bojiště v Normandii je daleko horším, než byl například Guadalcanal.

Porovnání sil

Abychom rozklíčovali, jakým způsobem dosáhly spojenecké jednotky průlomu po dvou měsících těžkých bojů v bocage, přiblížíme si celou situaci na již zmíněné americké 2. pěší divizi, jejíž působení na bojišti v Normandii je naprosto ukázkovým příkladem charakterizujícím veškeré problémy, omyly a následná poučení spojeneckých jednotek nasazených v této vyčerpávající a krvavé bitvě na nově otevřené západní frontě.

Americká 2. pěší divize zahájila ihned po vylodění svých prvních dvou pěších pluků na pláži Omaha dne 7. června 1944 postup do vnitrozemí s cílem zajistit předmostí. Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že by se měly boje ve zdejší krajině zastavit na další dlouhé dva měsíce. První dny přinesly množství zajatců z opravdu širokého národnostního spektra, které překvapilo i samotné americké vojáky. Těm se postupně vzdávalo velké množství německých vojáků polské národnosti či příslušníci takzvaných Ost-Bataillone složených například z Turkménů, Gruzínců či Mongolů. Výraznější odpor ve vnitrozemí za pláží Omaha kladla především německá 352. pěší divize v oblasti městečka Trévières. Zásadní zvrat v průběhu bojů však nastal dne 12. června, kdy se jednotky 2. pěší divize střetly s novým a rovnocenným protivníkem, u kterého se zdálo, že má veškerá esa v rukávu. Během následujícího měsíce čekal muže americké 2. pěší divize skutečný křest ohněm.

Německá 3. Fallschirmjäger-Division, která byla od února 1944 dislokovaná na poloostrově Bretaň, měla dostatek času osvojit si vhodné techniky boje uprostřed živých plotů a disponovala tak výcvikem, který americké 2. pěší divizi chyběl. 3. Fallschirmjäger-Division byla v červnu 1944 dle údajů v síle 17.420 mužů, což ve srovnání s americkou 2. pěší divizí, čítající něco málo přes 14.000 mužů, což také znamenalo početní papírovou výhodu. Důležitým faktem však je, že coby elitní německá jednotka měli výsadkáři až nadstandardní množství automatických ručních zbraní oproti běžným pěším divizím německé armády. Německá výsadková rota se skládala ze 170 mužů, na které připadalo 20 kulometů MG-42 a 43 samopalů, takže každé družstvo mělo k dispozici až 2 kulomety MG-42 a 5 samopalů. Oproti tomu situace na americké straně byla diametrálně odlišná. Na americkou pěší rotu o síle 193 mužů připadaly pouze 2 lehké kulomety Browning M1919 a jeden těžký kulomet M2 Browning. Dále byla možnost přiřadit jako pomocnou podporu některé z 8 těžkých kulometů Browning M1917, které byly součástí roty těžkých zbraní. Oproti dvěma kulometům a 5 samopalům v německém družstvu, tak americkému střeleckému družstvu poskytovala nejsilnější palebnou podporu jedna automatická puška Browning M-1918, která však byla omezena zásobníkem na 20 nábojů. Původně střelecká družstva americké pěchoty dokonce nedisponovala ani samopalem. Teprve v pozdější fázi bojů připadal průměrně jeden samopal M1A1 Thompson na družstvo. Zbytek vojáků byl vybaven samonabíjecími puškami M1 Garand. Pokud tedy porovnáme množství automatických zbraní obou divizí, měla 3. Fallschirmjäger-Division neuvěřitelnou jedenáctinásobně větší palebnou sílu ručních zbraní oproti standardní americké pěší divizi. Nutné je však zmínit, že Američané zase vynikali jednoznačnou převahou v přiděleném divizní dělostřelectvu a řadě podpůrných praporů vybavených mimo jiné obrněnými vozidly a tanky. Avšak jak si v následujícím textu vysvětlíme, americké jednotky včetně 2. pěší divize tuto převahu nedokázaly v prvotní fázi bojů využít ve svůj prospěch.

Kóta 192

Po vylodění v Normandii dne 6. června dostala 3. Fallschirmjäger-Division rozkaz k urychlenému přesunu z Bretaně, zajištění klíčového dopravního uzlu ve městě Saint-Lô a také zásobovací trasy po strategické silnici mezi Bayeux a Saint-Lô. V případě jejich udržení, mohli Němci vcelku snadno napadat postup americké 1. armády v Normandii. Divize však byla v té době motorizovaná jen zhruba ze 40 % a samotný přesun byl možný pouze v noci, protože během dne se jakýkoliv pohyb po silnici či železnici stával okamžitě cílem útoků spojeneckých „Jabos“, jak Němci označovali stíhací bombardéry. Divize byla i přes tyto omezení schopná urazit přes noc přibližně 30-40 kilometrů.

Zhruba 8 kilometrů severovýchodně od Saint-Lô se nacházelo stěžejní místo německé obrany a zároveň nejvyšší bod v okolí, kóta 192. Díky pozicím na kótě 192 měli Němci perfektní přehled nad pohybem amerických jednotek a mohli tak s dokonalou přesností navádět své dělostřelectvo na jakékoliv snahy Američanů prorazit si cestu k Saint-Lô. Strategického významu kóty 192 si byly vědomi obě bojující strany. Zatímco jednotkám 3. Fallschirmjäger-Division byl svěřen úkol udržet kótu 192 za každou cenu, její oponent, americká 2. pěší divize měla čelit síti nejhustší a nejsofistikovanější obrany v celém americkém sektoru fronty. Spolu s německou 352. pěší divizí, měla 3. Fallschirmjäger-Division vytvořit obrannou linii před kótou 192 a to podél linie obcí Saint-Georges-d’Elle – Bérigny – Saint-Germain-d’Elle.

První útok americké 2. pěší divize, s cílem dosáhnout kóty 192, byl zahájen dne 12. června, a to dělostřeleckým přepadem v 5:40 ráno. Útok měl vést naprosto čerstvý divizní 23. pěší pluk, který se teprve vylodil a neměl tak prakticky žádné bojové zkušenosti, natož aby se dokázal orientovat v nepřehledném terénu živých plotů. Přidělené podpůrné tanky často zapadaly na rozmáčených polích či ve snaze překonat živé ploty uvízly na náspu a vystavily tak nepříteli zranitelný spodní pancíř korby, což Němci dokázali obratem potrestat. Američtí důstojníci připravovali scénář útoku a jeho koordinaci daleko v týlu a nevěděli tak prakticky nic o tom, co je při útoku čeká. Přestože některé jednotky 3. Fallschirmjäger-Division 12. června teprve dorazily na bojovou linii po vyčerpávajícím přesunu z Bretaně, dokázaly odrazit 23. pěší pluk a uštědřit Američanům první a zásadní lekci. Palebná síla, s jakou němečtí výsadkáři dokázali útok zastavit, byla až neuvěřitelná.

V nadcházejících dnech přijížděla na týlová shromaždiště 2. pěší divize z pláže Omaha vozidla plná čerstvých posil za padlé a raněné. Jedním z nově příchozích byl i mladý, třiadvacetiletý poručík James H. Sturwold, který byl s dalšími náhradníky přidělen k rotě A, 38. pěšího pluku. „Po příjezdu jsme uviděli vyčerpanou, těžce zdecimovanou rotu. Rotmistr vypadal, jako by ho někdo protáhl ždímačkou. Ztratil skoro třetinu své váhy a měl obrovské pytle pod očima. V celé rotě zbyl jen jediný důstojník, ostatní byli už většinou mrtví či přinejmenším zranění. Současní desátníci a seržanti byli ještě před pár dny prostými vojíny. Zakopali jsme se podél živého plotu a asi tak sto metrů před námi byl za dalším živým plotem zakopaný náš nepřítel.“

Porovnání sil

Dne 16. června podnikla 2. pěší divize další útok na německou obranu kóty 192. Do útoku byly vrženy již všechny tři pěší pluky divize, ale útok opět narazil na hustou německou obranu a na konci dne byly jednotky staženy zpět. Pouze jedné z rot 38. pěšího pluku, která útočila na pravém křídle s cílem obsadit severní svah kóty 192, se téměř podařilo dosáhnout vrcholu kóty, ale bez další podpory a silně decimovaná následnými německými protiútoky se musela opět stáhnout. Během útoku byl ke 2. pěší divizi přidělen také samostatný 741. tankový prapor, který měl podpořit útočící pěchotu a zajistit tak dostatečnou palebnou podporu. Jeho velitelé se však o útoku dozvěděli jen pár hodin předem a stěžovali si na nedostatečný průzkum oblasti. Následné události ukázaly, že měli pravdu. Krátce po zahájení útoku museli řidiči tanků manévrovat na podmáčených cestách a pastvinách, na kterých většina tanků zapadla a stala se tak snadným terčem německých 88 mm děl a minometů. Při následné snaze vytáhnout zapadlé tanky, uvízla v rozježděném terénu a pod těžkou palbou i další technika. Během evakuace tanků byla část posádek zraněná šrapnely z granátů, a tak na konci dne 741. tankový prapor měl na soupisce zraněných i velkou část svých klíčových důstojníků. Kapitán Cecil D. Thomas, velitel roty A, 741. tankového praporu, měl v onen den s 8 tanky podpořit pěší rotu E, 23. pěšího pluku během útoku na obec Bérigny uprostřed německé obrany kóty. Velice brzy po zahájení útoku se útočící jednotky dostaly pod těžkou palbu německých obránců obce Bérigny. Pěchota se snažila krýt za postupujícími tanky, ale byla těžce decimovaná výbuchy německých dělostřeleckých a minometných granátů, které dopadaly v těsné blízkosti. Němci na útočníky vrhali vše, co měli. Kapitán Cecil D. Thomas podal po neúspěšném útoku kritické hlášení, ve kterém zmínil, že útočící pěchota neměla žádné kulomety, žádné minomety ani výbušniny, kterými by dokázala sama zneškodnit německá postavení. Rovněž chyběl jakýkoliv způsob, jakým by došlo ke koordinaci pěchoty a tanků.

Také 9. pěší pluk, 2. pěší divize, který toho dne útočil na levém křídle fronty s cílem dobýt obec Saint-Germain-d’Elle, narážel na naprosto stejnou situaci. Americké dělostřelectvo jen stěží nacházelo cíle, neboť pěchota nedokázala mezi živými ploty jasně identifikovat německé opěrné body. Během útoku byl zabit i vrchní seržant John R. Simonetti z roty G, 9. pěšího pluku. Jeho nadřízený Clyde A. Dugan vzpomíná: „Vrchní seržant Simonetti byl můj přítel a člen mé čety. Viděl jsem jej naživu a mluvil s ním onoho dne, 16. června 1944. Dal jsem mu rozkaz, aby se zbytkem naší čety provedl druhý pokus o dobytí Saint-Germain-d’Elle. Během boje jsem se podíval napravo a uviděl jsem, jak vrchní seržant Simonetti střílí ze svého granátometu z otevřené pozice mezi živými ploty. Náhle jsem uslyšel, jak někdo volá, že byl Simonetti zasažen. Okamžitě jsem k němu běžel a uviděl jsem ránu na jeho krku. Aktivita nepřítele nás donutila se stáhnout. Vybudovali jsme novou obrannou pozici přibližně 35 metrů od místa, kde byl Simonetti zabit a zůstali jsme tam další 3 dny. Během té doby jsme u jeho těla spatřili několik německých vojáků, které jsme zahnali střelbou. V noci jsem pak poslal hlídku, která měla Simonettiho tělo přinést zpátky, ale po návratu mi muži hlásili, že žádné tělo nenašli. Poslední lokace těla Simonettiho byla přibližně 130 metrů západně od kostela v Saint-Germain-d’Elle.“

V 90. letech navštívila malou obec Saint-Germain-d’Elle ve Francii rodina Simonetti, ve snaze zjisti více informací, co se stalo s John R. Simonetti. Procházeli se po návsi a ptali se místních, ale nikdo nic nevěděl. Rodina tak zanechala u starosty vizitku a odjela. V roce 2009 byly během výkopových prací nalezeny kosterní pozůstatky a to přímo uprostřed obce na návsi. Starosta obce si vzpomněl na vizitku, kterou mu kdysi předala rodina Simonetti a zavolal jim. Výsledky DNA následně potvrdily, že se jedná skutečně o tělo John R. Simonetti, které bylo nalezeno přesně v místech, na kterých v 90. letech stáli jeho příbuzní a pátrali po něm. Dne 25. října 2010 byl John R. Simonetti konečně pohřben se všemi poctami na Národním hřbitově v Arlingtonu. Vrátil se tak po 66 letech zpátky domů.

Aktuality, Back to 1945, Činnost spolku25. 2. 202312. 3. 2023 by kvhtommyyankee

Back to 1945 je zpět!

Back to 1945 je zpět a Plzeň opět volá: „Pojďme se bavit a swingovat!“ Tradiční dobový večírek příznivců historie a reenactmentu v Plzni je po dlouhé vynucené pauze opět zde a v sobotu 1. dubna 2023 bude pokračovat již svým 13. ročníkem!

Další informace zde budou v následujících dnech a týdnech postupně zveřejněny a webové stránce http://backto1945.cz. Chystáme pro vás opět online předprodej lístků, který spustíme zhruba do týdne. Pro aktuální dění sledujte naše informační kanály!

Na všechny návštěvníky se těší pořadatelé a členové KVH Tommy & Yankee z.s. Plzeň.

Aktuality, Činnost spolku, Naše projekty7. 2. 202328. 2. 2025 by kvhtommyyankee

Příprava výstavy „337: PŘÍBĚHY MUŽŮ 2. PĚŠÍ DIVIZE

Už se nám to blíží! Uplynulý víkend jsme v Domažlicích instalovali exponáty pro naši výstavu o americké 2. pěší divizi. Ano, o té se znakem hlavy indiánského náčelníka na bílé hvězdě. Výstava představí jedinečné vzpomínky a artefakty amerických vojáků, kteří po 337 dnech bojů završili svou cestu na západě Čech. Návštěvníci se mohou těšit rovněž na osobní předměty spojené s čestnými občany Domažlic z řad veteránů včetně ikonické osobnosti – podplukovníka Matta Konopa. V rámci výstavy bude vůbec poprvé představen nedávno objevený soubor fotografií Viktora Douby zachycující první momenty osvobození. Výstavu bude možné navštívit od 11. února do 27. května 2023 v Muzeum Chodska Domažlice.

Srdečně Vás zveme!

Men of the 2nd Infantry Division 1940-1945

Aktuality, Činnost spolku, Naše projekty8. 1. 202328. 2. 2025 by kvhtommyyankee

Výstava 337: PŘÍBĚHY MUŽŮ 2. PĚŠÍ DIVIZE

V květnu 1945 byly Domažlice a značná část západních Čech osvobozena vojáky se znakem hlavy indiánského náčelníka na ramenou. Byli to vojáci americké 2. pěší divize zvané „Indianhead“. Čím si tito vojáci museli projít předtím, než se dostali na Chodsko? Jací byli a jak smýšleli? S tím seznamuje naše chystaná výstava v Muzeu Chodska v Domažlicích, kterou bude možné navštívit mezi 11. únorem až 27. květnem 2023.

Přijďte se podívat, srdečně Vás zveme!

Aktuality, Fotogalerie, Fotogalerie 202216. 7. 202216. 7. 2022 by kvhtommyyankee

Fox Holes – Saint-Georges-d’Elle

První víkend v červenci jsme uspořádali soukromou akci tematicky zaměřenou na první bojové nasazení příslušníků 23. pěšího pluku americké 2. pěší divize poblíž francouzské obce Saint-Georges-d’Elle v Normandii. Příslušníci 23. pěšího pluku se v rámci 2. pěší divize vyloďovali na pláži Omaha jako poslední, a to ve dnech 9.-11. června 1944. Ihned poté zahájili postup do vnitrozemí s cílem obsadit klíčovou kótu 192, nejvyšší bod na trase z Bayeux do Saint-Lô, který obráncům poskytoval dokonalý přehled pro navádění dělostřelecké palby. Dobytí kóty 192 bylo zároveň podmínkou pro zahájení útoku na strategickou dopravní tepnu ve městě Saint-Lô. Nicméně boje o kótu 192 trvaly daleko déle, než se očekávalo.

Dne 12. června se jednotky 2. pěší divize poprvé setkaly mezi živými ploty se zcela novým, odhodlaným a elitním nepřítelem z řad 3. Fallschirmjäger-Division. Němečtí výsadkáři se po několik dní přesouvali urychleně z Bretaně a v okolí kóty 192 zaujali obranné pozice jen několik málo hodin před příchodem příslušníků americké 2. pěší divize. Klíčovým bodem německé obrany byla malá obec Saint-Georges-d’Elle, která během bitvy o kótu 192, tedy od 12. června do 11. července 1944, změnila „majitele“ hned několikrát. Teprve dne 11. července, doslova po měsíci bojů, se podařilo díky masivnímu ostřelování a útoku kombinovaných útočných týmů vytlačit německé výsadkáře, obsadit kótu a ukončit tak jednu z nejtěžších bitev, které 2. pěší divize svedla na evropském bojišti. Během celého měsíce bojů o kótu 192 ztratila 2. pěší divize celkem 594 mužů, z toho 234 příslušníků 23. pěšího pluku. Počet zraněných mohl být ale odhadem až 3 000 mužů. A právě osudy těchto mužů jsme se snažili prostřednictvím naší akce opět připomenout.

Z deníku účastníka akce: „Během pátečního večera se naše družstvo přesunulo na svěřenou linii, kde jsme podél jednoho ze živých plotů okamžitě zahájili budování obranných pozic, tzv. fox holes. Během noci byla vyslána menší náslechová hlídka, která střežila prostor před případnými německými průzkumnými hlídkami a udržovala pravidelný radiový kontakt. Krátce kolem 04:30 se vrátila zpět na pozice. Během sobotního rána a dopoledne se mužstvo zaměřilo na prohlubování fox holes a opevňování pozic. Velení praporu se rozhodlo na náš úsek přidělit kulometný tým z roty těžkých zbraní „H“, který byl ukryt v křoví na našem levém křídle a mohl v případě potřeby zahájit palbu z boku podél celé naší linie. Mezi mužstvem rostla podrážděnost, nikoliv však přímo z nepřítele, jako spíše z potravinových dávek, tzv. K-rations. Naše polní kuchyně totiž stále nebyla vyložena z transportní lodi. Během sobotního odpoledne bylo vysláno několik hlídek i jedna větší bojová patrola, nicméně ke kontaktu s nepřítelem nedošlo. Teprve k večeru na nás zaútočila německá hlídka, která se snažila zmapovat naše pozice na pravém křídle. Přestože jsme byli upozorněni na výskyt příslušníků 3. Fallschirmjäger-Division, naši první zajatci byli příslušníci 2. praporu, Grenadier Regiment 916, 352. Infanterie-Division. Zbytky této jednotky se zřejmě z pláže Omaha stáhly dále do vnitrozemí ve snaze vyztužit obranu kolem města Saint-Lô. Zbytek sobotní noci a nedělního rána byl bez vážnějších incidentů. Zdá se, že Němci něco připravují, nicméně naše první dvě noci na bojové linii uprostřed normandské krajiny proběhly relativně v klidu. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny,“ Sgt. Thomas O. Hackett, rota G, 23. pěší pluk.

Za perfektní palebnou podporu děkujeme kulometnému týmu a našim přátelům z KVH 4th Armored Division US Army. Poděkování náleží také našemu „nepříteli“ KVH Soldaten, který během akce zkoušel naši bdělost. Naše velké poděkování za fotografie z akce pak patří James Smith! Děkujeme a budeme se těšit na další spolupráci.

Aktuality, Činnost spolku, Naše projekty25. 4. 202216. 7. 2022 by kvhtommyyankee

Slavnosti svobody 2022

Již za necelé dva týdny vypuknou v Plzni největší české oslavy osvobození od německé okupace z let druhé světové války. Slavnosti svobody se po vynucené dvouleté odmlce navrací ke své tradiční podobě – bohatému kulturnímu a vojensko-historickému programu v ulicích města. I letošní ročník však bude mimořádný, neboť se bude konat v době, kdy v Evropě probíhá další válka. Plzeňské oslavy osvobození budou především připomínkou ceny života v míru a svobodě, jak je ostatně každoročně pojímají i členové klubů vojenské historie. Soustředěním dobových táborů americké armády z května 1945 budou letos výhradně Křižíkovy sady a přilehlá Proluka pod náměstím Republiky. Návštěvníci zde letos najdou například ležení americké 16. obrněné divize i s její technikou. Tradičně se však jedná o domovskou scénu projektu PLZEŇ 1945, za kterým stojí klub vojenské historie KVH Tommy & Yankee z.s. Plzeň. „S ohledem na atmosféru probíhající války na Ukrajině, ve které se budou konat letošní Slavnosti, jsme se rozhodli zaměřit naši historickou prezentaci na nebojové jednotky americké armády, které nejsou tak často vzpomínány, přestože mohou být i pro návštěvníky skutečně atraktivní,“ komentuje letošní podobu projektu předseda klubu Daniel Malý. „Společně s kolegyněmi ze spolku Army Nurse Corps představíme návštěvníkům 45. polní nemocnici, která na Plzeňsku reálně působila. Sloužili u ní vojenští lékaři, zdravotní sestry, asistenti a pomocný personál. Mnoha československým občanům pomohli a některým dokonce zachránili život díky novému léku, penicilinu.„

Jedním z takových zachráněných byl i tehdy devítiletý Karel Pacner, publicista, žurnalista a spisovatel, který byl coby reportér přítomen startu mise Apollo 11 na Měsíc. Zánět slepého střeva mu operovali čeští lékaři v Klatovech, ale na následnou infekci byla jejich léčiva nedostačující. Jediným řešením bylo požádat Američany v Plzni o poskytnutí „zázračného léku“. Léčba se táhla týdny, ale díky penicilinu byla úspěšná, jak Pacner vzpomínal: „Celkem mě operovali čtyřikrát. Dostal jsem 140 injekcí PNC, další injekce nepočítám a 10 transfuzí krve. Byl jsem prvním pacientem v Klatovech, kterému dávali penicilín.“ Karel Pacner nás bohužel opustil v dubnu 2022, ve věku 85 let.

Na projektu PLZEŇ 1945 se bude opět podílet několik klubů vojenské historie z Plzeňska i celé České republiky. Členové pořádajícího plzeňského klubu Tommy & Yankee jsou jako jednotlivci sami zapojeni i do pomoci ukrajinským válečným uprchlíkům, a tak pro ně bylo přirozené, že k letošním Slavnostem svobody bude potřeba přistupovat jinak. „Jelikož se náš spolek dlouhodobě zaměřuje na americkou 2. pěší divizi, známou svým znakem s hlavou indiána, zvolili jsme si letos k prezentaci 2. zdravotnický prapor. V rámci našeho mezinárodního badatelského projektu Men of the 2nd Infantry Division se totiž věnujeme osudům příslušníků zmíněné divize a zdravotníci byli vždy její neodmyslitelnou součástí, ačkoliv stáli poněkud ve stínu vojáků z bojových útvarů,“ dodává za pořádající klub Tomáš Hataj. „V srdcích budeme mít i vzpomínku na válečné veterány, kteří nás v posledních letech opustili, a kteří patřili k tradičním tvářím Slavností svobody.“

Projekt PLZEŇ 1945 bude pochopitelně opět připomínat nejen příslušníky americké armády, ale také statečné Plzeňany, kteří se o svobodu aktivně zasloužili. V pátek 6. května nabídne komentovanou prohlídku tábora také školním skupinám, které projeví zájem a rezervují si čas na emailu plzen1945@gmail.com.

Více informaci na: www.facebook.com/plzen1945, www.slavnostisvobody.cz, www.facebook.com/SlavnostiSvobody

Aktuality, Dokumenty, Historie, Osvobození Plzně25. 4. 202216. 7. 2022 by kvhtommyyankee

NIKDO NEBUDE ZAPOMENUT II: POSLEDNÍ NÁLETY

Počátkem května si každoročně připomínáme osvobození okupovaného Československa a konec druhé světové války v Evropě. Morava a Čechy se staly posledním bojištěm konfliktu, který dosud lidstvo nepoznalo. Bohužel to také znamenalo, že se ani československému obyvatelstvu v samém závěru války nevyhnuly oběti na životech. Město Plzeň se hned od německé okupace a vypuknutí války stalo legitimním cílem spojeneckých leteckých sil. Vojenským cílem byla plzeňská železniční síť, strategický komunikační uzel, ale hlavně Škodovy závody, jedna z největších a nejproduktivnějších zbrojních továren v rukou nacistické Třetí říše. V úctě a pokoře se vydejme na pietní místa věnovaná obětem náletů z dubna 1945. Nesmíme již dovolit, aby byla památka obětí posledních náletů na Plzeň pošlapávána zkresleným výkladem historie. Nálety měly pouze vojenské cíle a zabití civilisté patří mezi nevinné oběti války, které jsou spojeny s každým ozbrojeným konfliktem. Ještě dnes bolí ztráty blízkých, kteří zemřeli při náletech. Nejlépe je uctíme tichou pietou a uchováním vzpomínky. Autoři pracují na uceleném seznamu obětí náletů a uvítají jakoukoliv pomoc veřejnosti. Aby se nezapomnělo…

KVH Tommy & Yankee z.s.
Projekt Plzeň 1945
Československá obec legionářská

Aktuality, Fotogalerie, Fotogalerie 202220. 4. 202216. 7. 2022 by kvhtommyyankee

Forgotten Heroes – Red Diamond

Během velikonočního víkendu se členové našeho klubu zúčastnili třídenní jízdy po stopách americké 5. pěší divize „Red Diamond“, která se na počátku května 1945 zapojila do osvobození jihozápadních Čech a dnes je neprávem opomíjena.

Na pozvání našich kolegů a přátel z KVH 4th Armored Division US Army z Pelhřimova jsme se začlenili do sestavy pěší čety o dvou střeleckých družstvech a jednom družstvu těžkého kulometu M1917 Browning. Přitom jsme měli čest plnit úlohu prvního družstva a druhé družstvo bylo tvořeno našimi přáteli z 82nd Airborne Division, Czech Reenactment – KVH44. Akce probíhala na autentických místech, v nádherném prostředí šumavského pohoří. A částečně bylo autentické i počasí. V kombinaci pěších pochodů a přesunů na technice jsme navštívili místa, na kterých bojovali američtí vojáci proti německým okupantům za svobodu Československa. Vyvrcholením celé akce bylo slavnostní odhalení nového pomníku u Soumarského mostu, který jako vůbec první v České republice připomíná zapojení americké 5. pěší divize do osvobozování naší vlasti. Bylo nám velikou ctí se této akce zúčastnit.

Naše velké poděkování patří KVH 4th Armored Division US Army a 82nd Airborne Division, Czech Reenactment – KVH44 za spolupráci. Těšíme se na další setkání.