Rubrika: Aktuality

V Den vítězství, kterým jsme si připomínali již 75. výročí ukončení druhé světové války v Evropě, tedy 8. května 2020, se část členů našeho klubu a kolegyně z partnerského klubu Army Nurse Corps rozhodli uctít památku všech obětí druhé světové války, poděkovat za tři čtvrtě století v míru a navštívit některá místa spojená s osvobozením města Plzně.

Je třeba připomenout, že tato soukromá akce se uskutečnila ještě v době, kdy se Česká republika potýkala nemocí COVID-19, a proto bylo nutné na veřejnosti nosit ochranné roušky a dodržovat bezpečnostní opatření vydaný vládou České republiky. Prosíme tedy za prominutí nedobových roušek k dobovým stejnokrojům americké armády.

Položení věnců proběhlo u památníku „Díky, Ameriko!“ na Americké třídě v centru Plzně. Památník byl odhalen v roce 1995 jako poděkování americké armádě za osvobození západních a jihozápadních Čech od německé okupace v roce 1945. V devadesátých letech 20. století se totiž mohlo o podílu Američanů na osvobození Československa opět svobodně hovořit a pořádat oficiální akce, které nebyly možné v době vlády komunistického režimu. V té době se také zrodila tradice plzeňských Slavností svobody, tradičních velkolepých oslav osvobození, kterých se náš spolek pravidelně účastní. Věnce položené k patám pomníku byly symbolickým vyjádřením poděkování za všechny ztráty, které americká vojska utrpěla při jejich účastni na osvobození Evropy.

Po tomto skromném pietním aktu se skupina přesunula na dvě místa, kde krátce po osvobození působily americké vojenské zdravotní sestry. Jednalo se o příslušnice sboru Army Nurse Corps, které ztvárňují naše kolegyně a společně s nimi i obě členky našeho klubu. První zastávkou byla Mulačova nemocnice, druhou pak nedaleký Borský park. V parku se nacházelo rozsáhlé polní ležení amerických vojáků a jeho součástí byla také 109. evakuační nemocnice.

Aniž by to bylo plánované, setkali jsme se přitom s naším přítelem, sběratelem a odborníkem na americkou polní poštu z druhé světové války, Pavlem Hauznerem. Pavel sám je pamětníkem pobytu amerických vojáků v Plzni. Jako malý kluk je právě do Borského parku chodil s kamarády navštěvovat, dostával od nich sladkosti a sbíral známky z jejich poštovních obálek. A tak získala naše výprava i nejpovolanějšího průvodce, který nám ukazoval na dobových fotografiích, kde se celý tábor prostíral a jak fungoval. Jelikož to neměl daleko domů, mohl nám přinést ukázat i několik kousků ze své bohaté sbírky. Patří mu naše velké poděkování.

Slunce příjemně hřálo, v parku voněly šeříky a náš průvodce se dobře poslouchal. A my jsme si mohli užívat krásné chvíle života v míru, který naši předkové vybojovali právě před 75 lety. Děkujeme a nikdy nezapomeneme.

Naše první letošní akce se uskutečnila až první víkend v únoru. Uspořádali jsme delší noční pochod, který měl prověřit kooperaci družstev v rámci čety, postup velice členitým terénem, ale i fyzickou zdatnost jednotlivců. Nově jsme si také vyzkoušeli taktické obsazení obce. Tématické zasazení našeho pochodu bylo do období 31. ledna až 1. února 1945, kdy jednotky 99. pěší divize zahájily hlavní útok severovýchodně od Elsenborn Ridge s cílem získat zpět území ztracená během německé ofenzívy v Ardenách. Během této akce jsme představovali příslušníky roty F, 394th Inf. Regt., 99th ID operace. Cílem našeho nočního průzkumu dané oblasti bylo zjistit, zda došlo ke stažení německých jednotek z několika přilehlých belgických obcí a usedlostí a především ze zalesněného hřebene na belgicko-německé hranici západně od Wahlerscheid.

V pozdních odpoledních hodinách jsme po krátké instruktáži, vyrazili na průzkum dané oblasti. První část cesty vedla hustým lesem, kde bylo dost míst, kde by nás mohl nepřítel překvapit. Naštěstí se tak, ale nestalo. Dost rychle se v lese setmělo a všichni jsme se tak museli více soustředit na orientaci v terénu.

Já jsem byl vybrán jako první scout druhého družstva, který zprvu vedl postup čety. Po několika kilometrech trasy, jsme konečně dorazili ke kraji lesa. Hned jsem si všiml světel v budovách v blízké vesnici. Zastavil jsem proto družstvo, abychom domluvili další postup. Naše dvě družstva se rozdělila a naše druhé družstvo postupovalo dále po cestě, která vedle z lesa až do vesnice. První družstvo obešlo vesnici podél přilehlých remízků západně od nás. Naše družstvo dorazilo do obce jako první a zaujalo pozice na návsi. Mezitím co zbytek družstva vyčkával na kluky z prvního družstva, jsme společně s druhým scoutem Pvt. Nixonem a Pvt. Eastonem pátrali po opuštěné budově, kde bychom si mohli na chvíli odpočinout a doplnit síly.

Po nabrání sil, jsme pokračovali v našem postupu. Tentokrát bylo v čele postupu první družstvo. Během dalšího postupu jsme prošli několik dalších malých obcí, ale stopy po přítomnosti nepřítele jsme nezaznamenali. Délka naší trasy průzkumu, činila něco málo přes 18 kilometrů. Do cíle jsme dorazili v brzkých ranních hodinách, kdy si všichni mohli dopřát zaslouženého odpočinku.

Během pochodu foukal velmi silný vítr a pršelo. Většina našich členů si ale v nedávné době pořídila nezbytnou výstroj jako jsou ponča a raincoaty, což jsme během pochodu velice ocenili. Akce nám dodala nové zkušenosti v nočním postupu terénem a poskytla nové podněty k přípravě dalších akcí.

Pvt. James R. Kydland (Jakub Kydlíček)

PS: Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografií.

Během let se již stalo tradicí, že se členové našeho klubu před koncem každého roku sejdou na společném odpočinkovém cvičení, které je spíše jen pochodem se spoustou zábavy lidí v zeleném. Zatímco všechny ostatní akce v roce jsou připravovány tak, aby členové klubu mohli vystupovat jako jedno fungující těleso a podle toho také sestavují svou výstroj, toto naše vánoční cvičení poskytuje volnost každému jednotlivci ve výběru jeho outfitu. I tak je však zachována historická korektnost. Inspirací tak jsou fotografie a vzpomínky jednotlivých vojáků. Jako v loňském roce jsme opět společně vydali na pochod ke hradu Radyně nedaleko Starého Plzence.

Za krásné fotografie z této akce děkujeme kamarádovi Ondrovi Šertlovi. (Šertl Reenactment Photo)

Při příležitosti oslav Dne válečných veteránů, jsme byli osloveni projektem Paměť národa, která spadá pod organizaci Post Bellum, zda bychom jim prodejem symbolů vlčích máků pomohli s veřejnou sbírkou ke Dni válečných veteránů. Databáze Paměť národa zaznamenává příběhy a vzpomínky pamětníků a veteránů důležitých historických událostí pomocí video a audio rozhovorů. Vybrané peníze z prodeje symbolů vlčích máků pak pomáhají financovat tento projekt. K pomoci se sbírkou se přihlásili čtyři členové našeho spolku, 2nd Lt. Graham, Pvt. Nixon, Pvt. Kydland a Pvt. Peterson, kteří následně procházeli městem Plzeň a nabízeli symboly vlčích máků.

„Sbírku jsme uskutečnili v sobotu 9. listopadu od 13:00 hodin. Den předtím jsme byli na pobočce Paměti národa v Plzni, vyzvednout kasičku a vlčí máky. Započali jsme na náměstí Republiky, kde právě probíhaly Svatomartinské trhy, díky tomu bylo na náměstí spoustu lidí a měli jsme větší šanci s prodejem. Vlčí máky šly dobře na odbyt a krátce po půl čtvrté hodině jsme prodali poslední mák. K rychlému prodeji nám určitě pomohly uniformy a půvab 2nd Lt. Graham. Naše mise byla zdárně u konce a my jsme tak mohli získaný výtěžek předat pracovníkům Paměť národa. Úspěšný den jsme oslavili v kině na novém filmu Midway. Děkujeme pracovníkům Paměť národa a Post Bellum za oslovení a projevenou důvěru.“ Pvt. Kydland

Dopoledne 11. listopadu se také několik našich členů zúčastnilo vzpomínkového shromáždění ke Dni válečných veteránů a k 101. výročí ukončení první světové války u Památníku válečných veteránů (Pomník padlým za svobodu, mír a demokracii) v parku Homolka na náměstí Milady Horákové v Plzni-Slovanech. Akci pořádala plzeňská jednota Československé obce legionářské a Krajské vojenské velitelství Plzeň. I přes mrazivé počasí se v pondělí dopoledne u památníku sešlo značné množství lidí, představitelů samospráv, válečných veteránů, příslušníků ozbrojených sil, zástupců spolků a organizací, členů klubů vojenské historie, studentů a žáků i široké veřejnosti.

Poslední říjnový víkend se náš klub zúčastnil na pozvání členů KVH Soldaten podzimního cvičení tematicky zařazeného do období bojů o německé město Cáchy v říjnu 1944. Během akce jsme představovali příslušníky Company K, 16th Infantry Regiment, 1st Infantry Division, kteří bojovali ve dnech 15. – 16. října 1944 na východním předměstí Cách. U města Stolberg proti nim stáli muži německé 12. Volks-Grenadier-Division, které na této akci věrně ztvárnili členové KVH Soldaten.

„Naším úkolem byl průzkum a mapování pohybu nepřítele v zalesněné oblasti západně od města Stolberg. Na velitelství jsme dostali vysílačky SCR-300 a SCR-536 ale také mapu s vyznačenými místy, kde byl nahlášen pohyb nepřítele. Náš tým byl složený z kluků z 3. družstva, 2. čety, roty K (dohromady 9 mužů). Po krátké poradě jsme přibližně v 9:30 vyrazili.

Náš postup komplikovala hustá mlha, nepřítel mohl být ukrytý prakticky kdekoliv. Po vstupu do lesa velitel průzkumu, Pfc. Principato, rozdělil hlídku na dva týmy. Průzkumný tým ve složení Pvt. Taylor, Pvt. Hoffman a Pvt. Easton (operátor vysílačky SCR-536) postupoval po vedlejších cestách a snažil se lokalizovat nepřítele. Hlavní tým se přesouval k nejvyššímu bodu západně od města Stolberg. Stále bez kontaktu s nepřítelem zaujal hlavní tým obranná postavení na vrcholu kóty. Oba týmy i nadále udržovaly radiové spojení.

Zdálo se, že v oblasti není žádný nepřítel. Průzkumný tým se tak přesunul a na jedné z hlavních cest zaznamenal pohyb nepřítele. Během přepadu se podařilo průzkumnému týmu zajmout jednoho německého vojáka, ale po silné přestřelce se musel celý tým stáhnout. Během německého protiútoku byl těžce zraněn člen průzkumného týmu Pvt. Taylor. Pvt. Easton stihl ohlásit situaci a koordináty, poté bylo radiové spojení ztraceno.

Hlavní tým se vydal na pomoc průzkumnému týmu. Podařilo se nám spojit s průzkumným týmem, ale stále jsme pohřešovali Pvt. Taylor. Během přestřelky s nepřítelem jsme zajali německého velitele. Němci se však nevzdali a s daleko větší silou na nás zaútočili ve snaze osvobodit svého velitele. Museli jsme ustoupit. Při ústupu jsme našli silně krvácejícího Pvt. Taylor, který byl v bezvědomí. Podařilo se nám jej odnést na bezpečné místo, kde jsme mu poskytli první pomoc, ale neměli jsme dostatek zdravotnického vybavení. Jeho stav byl kritický. Německý velitel nám toho při výslechu mnoho neřekl, ale nabídl nám pomoc. Báli jsme se, že to bude léčka, ale Pvt. Taylor potřeboval nutně ošetřit.

Pfc. Principato a Pvt. Easton odvedli německého velitele zpátky na místo přestřelky, kde jsme zahájili vyjednávání s německou jednotkou. Výměnou za německého velitele nám byl nabídnut německý zdravotník a lékařské vybavení. Nutno podotknout, že nepřítel jednal skutečně čestně a bez zášti. Mladý německý zdravotník ochotně ošetřoval Pvt. Taylor. Uměl trochu anglicky, a tak jsme mu mohli asistovat. Podařilo se mu stabilizovat zdravotní stav Pvt. Taylor. Pfc. Principato a Pvt. Hoffman odvedli německého zdravotníka zpátky k německým liniím a zbytek hlídky mezitím zahájil evakuaci zraněného. Na velitelství jsme oznámili naší pozici. Na půli cesty si zraněného převzali naši zdravotníci. Snad bude brzy v pořádku.

Sepsáno na základě výpovědí Pfc. Giuseppe Principato a Pvt. James R. Kydland.

Velké poděkování patří členům KVH Soldaten za skvělý přístup a pozvání na akci. Těšíme se na další setkání!

Poslední červnový víkend se členové našeho spolku zúčastnili krátkého pochodu a průzkumu oblasti v lokalitě Nebílovy. Tématem našeho cvičení byla polovina května 1945, kdy skupinky českých povstalců a příslušníků Revolučních gard naháněly po lesích množství německých vojáků a jejich spojenců, snažících se uprchnout před sovětským zajetím. Této snaze byly mnohdy nápomocny i americké jednotky, které se snažily eliminovat poslední hrozby v okolí.

Naši úkolem byl průzkum lesů a usedlostí západně od obce Nebílovy, kde byl hlášen výskyt roztroušených německých jednotek. Společně s tímto úkolem bylo třeba v terénu vyzkoušet spojení pomocí našich vysílaček SCR-300 a SCR-536, které jsou nově v provozu.

Po krátké instruktáži jsme se rychlým přesunem obcí dostali do oblasti, kde byl hustší porost. Teplota již brzy dopoledne dosahovala 30 stupňů. Rozdělili jsme se na dvě družstva po sedmi lidech a v každém z družstvu byl určen radista, který operoval s vysílačkou. V prvním družstvu zastával tuto funkci Pvt. Christopher P. Peterson, který obsluhoval hlavní vysílačku SCR-300. Ve druhém družstvu to byl Pvt. Jacob E. Easton, který měl na starost SCR-536. Druhé družstvo zajišťovalo průzkum a postupovalo velmi hustým terénem ve snaze dosáhnout stanoveného cíle – zdroji pitné vody. Spojení fungovalo, a tak obě družstva koordinovala svůj postup. Vlivem komplikací během postupu druhého družstva bylo rozhodnuto, že první družstvo obsadí zdroj pitné vody jako první. Obě družstva se krátce na to opět spojila a při následném postupu oblastí průzkumu nebyla zaznamenána žádná aktivita nepřítele, proto se jednotka po pěti hodinách opět vrátila na výchozí pozice do obce Nebílovy.

Během akce nebylo pořízeno mnoho snímků, avšak část z nich byla pořízena na americký válečný fotoaparát Kodak 35.

Černobílé fotografie byly pořízeny na originální americký válečný fotoaparát Kodak model 35.