Rubrika: Fotogalerie

První víkend v červenci jsme uspořádali soukromou akci tematicky zaměřenou na první bojové nasazení příslušníků 23. pěšího pluku americké 2. pěší divize poblíž francouzské obce Saint-Georges-d’Elle v Normandii. Příslušníci 23. pěšího pluku se v rámci 2. pěší divize vyloďovali na pláži Omaha jako poslední, a to ve dnech 9.-11. června 1944. Ihned poté zahájili postup do vnitrozemí s cílem obsadit klíčovou kótu 192, nejvyšší bod na trase z Bayeux do Saint-Lô, který obráncům poskytoval dokonalý přehled pro navádění dělostřelecké palby. Dobytí kóty 192 bylo zároveň podmínkou pro zahájení útoku na strategickou dopravní tepnu ve městě Saint-Lô. Nicméně boje o kótu 192 trvaly daleko déle, než se očekávalo.

Dne 12. června se jednotky 2. pěší divize poprvé setkaly mezi živými ploty se zcela novým, odhodlaným a elitním nepřítelem z řad 3. Fallschirmjäger-Division. Němečtí výsadkáři se po několik dní přesouvali urychleně z Bretaně a v okolí kóty 192 zaujali obranné pozice jen několik málo hodin před příchodem příslušníků americké 2. pěší divize. Klíčovým bodem německé obrany byla malá obec Saint-Georges-d’Elle, která během bitvy o kótu 192, tedy od 12. června do 11. července 1944, změnila „majitele“ hned několikrát. Teprve dne 11. července, doslova po měsíci bojů, se podařilo díky masivnímu ostřelování a útoku kombinovaných útočných týmů vytlačit německé výsadkáře, obsadit kótu a ukončit tak jednu z nejtěžších bitev, které 2. pěší divize svedla na evropském bojišti. Během celého měsíce bojů o kótu 192 ztratila 2. pěší divize celkem 594 mužů, z toho 234 příslušníků 23. pěšího pluku. Počet zraněných mohl být ale odhadem až 3 000 mužů. A právě osudy těchto mužů jsme se snažili prostřednictvím naší akce opět připomenout.

Z deníku účastníka akce: „Během pátečního večera se naše družstvo přesunulo na svěřenou linii, kde jsme podél jednoho ze živých plotů okamžitě zahájili budování obranných pozic, tzv. fox holes. Během noci byla vyslána menší náslechová hlídka, která střežila prostor před případnými německými průzkumnými hlídkami a udržovala pravidelný radiový kontakt. Krátce kolem 04:30 se vrátila zpět na pozice. Během sobotního rána a dopoledne se mužstvo zaměřilo na prohlubování fox holes a opevňování pozic. Velení praporu se rozhodlo na náš úsek přidělit kulometný tým z roty těžkých zbraní „H“, který byl ukryt v křoví na našem levém křídle a mohl v případě potřeby zahájit palbu z boku podél celé naší linie. Mezi mužstvem rostla podrážděnost, nikoliv však přímo z nepřítele, jako spíše z potravinových dávek, tzv. K-rations. Naše polní kuchyně totiž stále nebyla vyložena z transportní lodi. Během sobotního odpoledne bylo vysláno několik hlídek i jedna větší bojová patrola, nicméně ke kontaktu s nepřítelem nedošlo. Teprve k večeru na nás zaútočila německá hlídka, která se snažila zmapovat naše pozice na pravém křídle. Přestože jsme byli upozorněni na výskyt příslušníků 3. Fallschirmjäger-Division, naši první zajatci byli příslušníci 2. praporu, Grenadier Regiment 916, 352. Infanterie-Division. Zbytky této jednotky se zřejmě z pláže Omaha stáhly dále do vnitrozemí ve snaze vyztužit obranu kolem města Saint-Lô. Zbytek sobotní noci a nedělního rána byl bez vážnějších incidentů. Zdá se, že Němci něco připravují, nicméně naše první dvě noci na bojové linii uprostřed normandské krajiny proběhly relativně v klidu. Uvidíme, co nám přinesou nadcházející dny,“ Sgt. Thomas O. Hackett, rota G, 23. pěší pluk.

Za perfektní palebnou podporu děkujeme kulometnému týmu a našim přátelům z KVH 4th Armored Division US Army. Poděkování náleží také našemu „nepříteli“ KVH Soldaten, který během akce zkoušel naši bdělost. Naše velké poděkování za fotografie z akce pak patří James Smith! Děkujeme a budeme se těšit na další spolupráci.

Během velikonočního víkendu se členové našeho klubu zúčastnili třídenní jízdy po stopách americké 5. pěší divize „Red Diamond“, která se na počátku května 1945 zapojila do osvobození jihozápadních Čech a dnes je neprávem opomíjena.

Na pozvání našich kolegů a přátel z KVH 4th Armored Division US Army z Pelhřimova jsme se začlenili do sestavy pěší čety o dvou střeleckých družstvech a jednom družstvu těžkého kulometu M1917 Browning. Přitom jsme měli čest plnit úlohu prvního družstva a druhé družstvo bylo tvořeno našimi přáteli z 82nd Airborne Division, Czech Reenactment – KVH44. Akce probíhala na autentických místech, v nádherném prostředí šumavského pohoří. A částečně bylo autentické i počasí. V kombinaci pěších pochodů a přesunů na technice jsme navštívili místa, na kterých bojovali američtí vojáci proti německým okupantům za svobodu Československa. Vyvrcholením celé akce bylo slavnostní odhalení nového pomníku u Soumarského mostu, který jako vůbec první v České republice připomíná zapojení americké 5. pěší divize do osvobozování naší vlasti. Bylo nám velikou ctí se této akce zúčastnit.

Naše velké poděkování patří KVH 4th Armored Division US Army a 82nd Airborne Division, Czech Reenactment – KVH44 za spolupráci. Těšíme se na další setkání.

První říjnový víkend jsme se zúčastnili akce pod názvem „Notorious Ninth A-A-A-O“, na kterou jsme byli pozváni kolegy z KVH 4th Armored Division US Army ve spolupráci s 82nd Airborne Division, 505th PIR, Fox Company – Czech Reenactment – KVH44.

Hlavním úkolem akce bylo sestavit kompletní minometnou sekci v rámci čety zbraní doplněnou o pěší družstvo, které zajišťovalo průzkum a navádění minometné palby. V rámci akce jsme představovali příslušníky amerického 39. pěšího pluku se slavným znakem na helmách „A-A-A-O“, 9. pěší divize během první fáze bojů o Hürtgenský les na počátku října 1944. Bylo nám svěřeno složení jednoho celého minometného týmu. Větší část našich členů pak tvořila pěší družstvo posílené o několik mužů ze zúčastněných klubů, což nám umožnilo otestovat naši spolupráci. Krátce po páteční půlnoci jsme na velitelství vyslechli instrukce a nasedli do vozidel, které nás přesunuly blíže k frontové linii. Po přibližně hodině jízdy náš konvoj zastavil v malé obci Raffelsbrand, kde jsme sesedli z aut a pokračovali dále pěšky. Hned za obcí jsme narazili na strmý sráz, podél kterého jsme pokračovali dále. Postup nám značně ztížila naprostá tma, kdy jsme neviděli kamaráda před sebou. Nejvíce na to doplatil T/5 Mckoy, kterému sjela noha a skončil o několik metrů níže. Naštěstí byl jen lehce potlučený. Po tomto přesunu se nám podařilo obsadit obec Wittscheidt, kde jsme se setkali s naším konvojem. Krátce po svítání pěší družstvo odhalilo nepřátelský pohyb, na který byla ihned navedena palba minometné sekce. Ta vzápětí vypálila několik střel na souřadnice, kde byl spatřen pohyb německých vojáků. Nepřítel se stáhl, a proto naše četa mohla postupovat dále, blíže ke klíčové obci Germeter. V poledne jsme konečně došli na kraj hustého lesa, kde jsme rozmístili minomety a zaměřili je na protější les. Krátce poté byla zpozorována německá hlídka, na kterou byla zahájena palba z minometů, jež německé vojáky zahnala zpátky. Náš pěší průzkum následně nenarazil na pozice nepřítele, a proto jsme pokračovali v postupu. Vozidla nás během odpoledne přivezla k nedaleké obci Germeter, na kterou měl být veden útok. Pěší družstvo útočilo na Germeter po křídle a minometá sekce zaujala pozice na kopci, odkud jsme mohli dokonale pozorovat veškerý pohyb v obci. Pěší družstvo narazilo brzy na nepřítele a požádalo o minometnou podporu. Díky intenzivnímu ostřelování byly německé jednotky z obce vytlačovány a brzy se část německých vojáků vzdala. Po obsazení vesnice nás vozidla odvezla zpět na velitelství, kde jsem si mohli zaslouženě odpočinout. Děkujeme za skvěle připravenou akci kolegům z KVH 4th Armored Division US Army, Pelhřimov a 82nd Airborne Division, 505th PIR, Fox Company – Czech Reenactment – KVH44. Budeme se těšit na další spolupráci! Věříme, že to nebylo naposledy.Za perfektní fotografie děkujeme @James Smith

Minulý víkend jsme si v rámci našeho klubového cvičení v terénu pod názvem „Heartbreak Crossroads“ připomněli muže z 9. pěšího pluku, 2. pěší divize, kteří dne 13. prosince 1944 zahájili útok na těžce opevněnou křižovatku u Wahlerscheid na belgicko-německé hranici. V rámci našeho cvičení jsme ztvárnili pěší družstvo T/Sgt. Clyda A. Dugana z roty G, kterému se podařilo prolomit německou linii a dostat se mezi německé bunkry bránící křižovatku u Wahlerscheid. Tento úspěch a následné obsazení křižovatky zůstal však pouhým Pyrrhovo vítězstvím, neboť dne 16. prosince 1944 zahájila německá armáda ofenzívu v Ardenách, která donutila 2. pěší divizi stáhnout se zpět do výchozích pozic a vybudovat obrannou linii na hřebeni Elsenborn s cílem ubránit severní sektor fronty.

Vlivem pandemie COVID-19 jsme letos uskutečnili cvičení v terénu až po dlouhých deseti měsících. Hlavním cílem tak bylo zopakovat si standardní postupy pěšího družstva v terénu a rovněž provést zátěžový test našich nově modifikovaných reprodukcí pušek M1 Garand od firmy Denix, jejichž úprava bude prezentována v samostatném článku. Ze všeho nejvíce jsme však byli rádi, že jsme se mohli opět vidět alespoň s částí našeho klubu a strávit tak společně několik hodin v přírodě a daleko od civilizace.

V pátek 21. a sobotu 22. srpna se členové našeho klubu vojenské historie, společně s děvčaty z Army Nurse Corps, zúčastnili akce s názvem „Cesta domů“. Akce se uskutečnili v obci Myslív a připomenula 75. výročí konce druhé světové války a návratu Československé samostatné obrněné brigády do osvobozené vlasti. Během léta 1945 byly útvary československé brigády umístěny i v Myslívě a někteří její příslušníci se zde rozhodli zůstat natrvalo. V pátek tak byla na budově obecního úřadu slavnostně odhalena nová pamětní deska věnovaná právě příslušníků brigády. Odhalení se v roli čestné stráže zúčastnili dva členové klubu.

Členové našeho klubu na akci ztvárnili příslušníky 24. obrněného ženijního praporu americké 4. obrněné divize, která osvobozovala Myslív a okolní města a obce. Pro návštěvníky byla připravena výstava vybavení americké armády, a to jak ze začátku druhé světové války, tak jejího konce. Návštěvníci měli také možnost vstoupit přímo dovnitř našich stanů, aby se tak ještě lépe seznámili s prostředím, ve kterém během američtí vojáci žili. Cílem bylo co nejvíce přiblížit atmosféru v amerických táborech z června roku 1945.

Naši kolegové z ostatních klubů vojenské historie prezentovali především Československou samostatnou obrněnou brigádu. KVH Rota Nazdar prováděla komentované dělostřelecké ukázky, další kluby z Českých Budějovic, Brna a dalších míst České republiky, představovali nejrůznější aspekty života československých vojáků v britských uniformách s nášivkou Czechoslovakia na rameni. Mezitím také vyjížděli do okolí a další čas strávili během zastávky v Chanovicích. V sobotu podvečer jsme pak vyslechli poutavou přednášku kolegy Ladislava Severina o československé paradesantní skupině BARIUM působící ve východních Čechách.

Letní počasí bylo velice horké, což mohlo mít vliv i na menší počet návštěvníků. My jsme se ovšem dostatečně zabavili. Během volných chvílí jsme psali dopisy, hráli baseball, ale došli jsme se i vykoupat. Také večery nebyly nudné a o zábavu bylo postaráno. Akci jsme si zkrátka náramně užili.

Akce samotná byla původně plánována na začátek května, nicméně kvůli pandemické situaci v České republice došlo k posunu až na konec srpna. O to více byla znát touha všech zúčastněných klubů po jedné z mála podobně zaměřených veřejných akcí letošní zkrácené sezóny. Velice jim za milou spolupráci děkujeme, stejně jako Československé obci legionářské za pozvání a organizaci, a obci Myslív za ochotu a výbornou zkušenost. Místo i lidé v nás zanechali velmi dobrý dojem a věříme, že jsme se do Myslíva nepodívali naposledy.

V Den vítězství, kterým jsme si připomínali již 75. výročí ukončení druhé světové války v Evropě, tedy 8. května 2020, se část členů našeho klubu a kolegyně z partnerského klubu Army Nurse Corps rozhodli uctít památku všech obětí druhé světové války, poděkovat za tři čtvrtě století v míru a navštívit některá místa spojená s osvobozením města Plzně.

Je třeba připomenout, že tato soukromá akce se uskutečnila ještě v době, kdy se Česká republika potýkala nemocí COVID-19, a proto bylo nutné na veřejnosti nosit ochranné roušky a dodržovat bezpečnostní opatření vydaný vládou České republiky. Prosíme tedy za prominutí nedobových roušek k dobovým stejnokrojům americké armády.

Položení věnců proběhlo u památníku „Díky, Ameriko!“ na Americké třídě v centru Plzně. Památník byl odhalen v roce 1995 jako poděkování americké armádě za osvobození západních a jihozápadních Čech od německé okupace v roce 1945. V devadesátých letech 20. století se totiž mohlo o podílu Američanů na osvobození Československa opět svobodně hovořit a pořádat oficiální akce, které nebyly možné v době vlády komunistického režimu. V té době se také zrodila tradice plzeňských Slavností svobody, tradičních velkolepých oslav osvobození, kterých se náš spolek pravidelně účastní. Věnce položené k patám pomníku byly symbolickým vyjádřením poděkování za všechny ztráty, které americká vojska utrpěla při jejich účastni na osvobození Evropy.

Po tomto skromném pietním aktu se skupina přesunula na dvě místa, kde krátce po osvobození působily americké vojenské zdravotní sestry. Jednalo se o příslušnice sboru Army Nurse Corps, které ztvárňují naše kolegyně a společně s nimi i obě členky našeho klubu. První zastávkou byla Mulačova nemocnice, druhou pak nedaleký Borský park. V parku se nacházelo rozsáhlé polní ležení amerických vojáků a jeho součástí byla také 109. evakuační nemocnice.

Aniž by to bylo plánované, setkali jsme se přitom s naším přítelem, sběratelem a odborníkem na americkou polní poštu z druhé světové války, Pavlem Hauznerem. Pavel sám je pamětníkem pobytu amerických vojáků v Plzni. Jako malý kluk je právě do Borského parku chodil s kamarády navštěvovat, dostával od nich sladkosti a sbíral známky z jejich poštovních obálek. A tak získala naše výprava i nejpovolanějšího průvodce, který nám ukazoval na dobových fotografiích, kde se celý tábor prostíral a jak fungoval. Jelikož to neměl daleko domů, mohl nám přinést ukázat i několik kousků ze své bohaté sbírky. Patří mu naše velké poděkování.

Slunce příjemně hřálo, v parku voněly šeříky a náš průvodce se dobře poslouchal. A my jsme si mohli užívat krásné chvíle života v míru, který naši předkové vybojovali právě před 75 lety. Děkujeme a nikdy nezapomeneme.

Naše první letošní akce se uskutečnila až první víkend v únoru. Uspořádali jsme delší noční pochod, který měl prověřit kooperaci družstev v rámci čety, postup velice členitým terénem, ale i fyzickou zdatnost jednotlivců. Nově jsme si také vyzkoušeli taktické obsazení obce. Tématické zasazení našeho pochodu bylo do období 31. ledna až 1. února 1945, kdy jednotky 99. pěší divize zahájily hlavní útok severovýchodně od Elsenborn Ridge s cílem získat zpět území ztracená během německé ofenzívy v Ardenách. Během této akce jsme představovali příslušníky roty F, 394th Inf. Regt., 99th ID operace. Cílem našeho nočního průzkumu dané oblasti bylo zjistit, zda došlo ke stažení německých jednotek z několika přilehlých belgických obcí a usedlostí a především ze zalesněného hřebene na belgicko-německé hranici západně od Wahlerscheid.

V pozdních odpoledních hodinách jsme po krátké instruktáži, vyrazili na průzkum dané oblasti. První část cesty vedla hustým lesem, kde bylo dost míst, kde by nás mohl nepřítel překvapit. Naštěstí se tak, ale nestalo. Dost rychle se v lese setmělo a všichni jsme se tak museli více soustředit na orientaci v terénu.

Já jsem byl vybrán jako první scout druhého družstva, který zprvu vedl postup čety. Po několika kilometrech trasy, jsme konečně dorazili ke kraji lesa. Hned jsem si všiml světel v budovách v blízké vesnici. Zastavil jsem proto družstvo, abychom domluvili další postup. Naše dvě družstva se rozdělila a naše druhé družstvo postupovalo dále po cestě, která vedle z lesa až do vesnice. První družstvo obešlo vesnici podél přilehlých remízků západně od nás. Naše družstvo dorazilo do obce jako první a zaujalo pozice na návsi. Mezitím co zbytek družstva vyčkával na kluky z prvního družstva, jsme společně s druhým scoutem Pvt. Nixonem a Pvt. Eastonem pátrali po opuštěné budově, kde bychom si mohli na chvíli odpočinout a doplnit síly.

Po nabrání sil, jsme pokračovali v našem postupu. Tentokrát bylo v čele postupu první družstvo. Během dalšího postupu jsme prošli několik dalších malých obcí, ale stopy po přítomnosti nepřítele jsme nezaznamenali. Délka naší trasy průzkumu, činila něco málo přes 18 kilometrů. Do cíle jsme dorazili v brzkých ranních hodinách, kdy si všichni mohli dopřát zaslouženého odpočinku.

Během pochodu foukal velmi silný vítr a pršelo. Většina našich členů si ale v nedávné době pořídila nezbytnou výstroj jako jsou ponča a raincoaty, což jsme během pochodu velice ocenili. Akce nám dodala nové zkušenosti v nočním postupu terénem a poskytla nové podněty k přípravě dalších akcí.

Pvt. James R. Kydland (Jakub Kydlíček)

PS: Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografií.