Rubrika: Aktuality

Minulý víkend jsme si v rámci našeho klubového cvičení v terénu pod názvem „Heartbreak Crossroads“ připomněli muže z 9. pěšího pluku, 2. pěší divize, kteří dne 13. prosince 1944 zahájili útok na těžce opevněnou křižovatku u Wahlerscheid na belgicko-německé hranici. V rámci našeho cvičení jsme ztvárnili pěší družstvo T/Sgt. Clyda A. Dugana z roty G, kterému se podařilo prolomit německou linii a dostat se mezi německé bunkry bránící křižovatku u Wahlerscheid. Tento úspěch a následné obsazení křižovatky zůstal však pouhým Pyrrhovo vítězstvím, neboť dne 16. prosince 1944 zahájila německá armáda ofenzívu v Ardenách, která donutila 2. pěší divizi stáhnout se zpět do výchozích pozic a vybudovat obrannou linii na hřebeni Elsenborn s cílem ubránit severní sektor fronty.

Vlivem pandemie COVID-19 jsme letos uskutečnili cvičení v terénu až po dlouhých deseti měsících. Hlavním cílem tak bylo zopakovat si standardní postupy pěšího družstva v terénu a rovněž provést zátěžový test našich nově modifikovaných reprodukcí pušek M1 Garand od firmy Denix, jejichž úprava bude prezentována v samostatném článku. Ze všeho nejvíce jsme však byli rádi, že jsme se mohli opět vidět alespoň s částí našeho klubu a strávit tak společně několik hodin v přírodě a daleko od civilizace.

V pátek 21. a sobotu 22. srpna se členové našeho klubu vojenské historie, společně s děvčaty z Army Nurse Corps, zúčastnili akce s názvem „Cesta domů“. Akce se uskutečnili v obci Myslív a připomenula 75. výročí konce druhé světové války a návratu Československé samostatné obrněné brigády do osvobozené vlasti. Během léta 1945 byly útvary československé brigády umístěny i v Myslívě a někteří její příslušníci se zde rozhodli zůstat natrvalo. V pátek tak byla na budově obecního úřadu slavnostně odhalena nová pamětní deska věnovaná právě příslušníků brigády. Odhalení se v roli čestné stráže zúčastnili dva členové klubu.

Členové našeho klubu na akci ztvárnili příslušníky 24. obrněného ženijního praporu americké 4. obrněné divize, která osvobozovala Myslív a okolní města a obce. Pro návštěvníky byla připravena výstava vybavení americké armády, a to jak ze začátku druhé světové války, tak jejího konce. Návštěvníci měli také možnost vstoupit přímo dovnitř našich stanů, aby se tak ještě lépe seznámili s prostředím, ve kterém během američtí vojáci žili. Cílem bylo co nejvíce přiblížit atmosféru v amerických táborech z června roku 1945.

Naši kolegové z ostatních klubů vojenské historie prezentovali především Československou samostatnou obrněnou brigádu. KVH Rota Nazdar prováděla komentované dělostřelecké ukázky, další kluby z Českých Budějovic, Brna a dalších míst České republiky, představovali nejrůznější aspekty života československých vojáků v britských uniformách s nášivkou Czechoslovakia na rameni. Mezitím také vyjížděli do okolí a další čas strávili během zastávky v Chanovicích. V sobotu podvečer jsme pak vyslechli poutavou přednášku kolegy Ladislava Severina o československé paradesantní skupině BARIUM působící ve východních Čechách.

Letní počasí bylo velice horké, což mohlo mít vliv i na menší počet návštěvníků. My jsme se ovšem dostatečně zabavili. Během volných chvílí jsme psali dopisy, hráli baseball, ale došli jsme se i vykoupat. Také večery nebyly nudné a o zábavu bylo postaráno. Akci jsme si zkrátka náramně užili.

Akce samotná byla původně plánována na začátek května, nicméně kvůli pandemické situaci v České republice došlo k posunu až na konec srpna. O to více byla znát touha všech zúčastněných klubů po jedné z mála podobně zaměřených veřejných akcí letošní zkrácené sezóny. Velice jim za milou spolupráci děkujeme, stejně jako Československé obci legionářské za pozvání a organizaci, a obci Myslív za ochotu a výbornou zkušenost. Místo i lidé v nás zanechali velmi dobrý dojem a věříme, že jsme se do Myslíva nepodívali naposledy.

V Den vítězství, kterým jsme si připomínali již 75. výročí ukončení druhé světové války v Evropě, tedy 8. května 2020, se část členů našeho klubu a kolegyně z partnerského klubu Army Nurse Corps rozhodli uctít památku všech obětí druhé světové války, poděkovat za tři čtvrtě století v míru a navštívit některá místa spojená s osvobozením města Plzně.

Je třeba připomenout, že tato soukromá akce se uskutečnila ještě v době, kdy se Česká republika potýkala nemocí COVID-19, a proto bylo nutné na veřejnosti nosit ochranné roušky a dodržovat bezpečnostní opatření vydaný vládou České republiky. Prosíme tedy za prominutí nedobových roušek k dobovým stejnokrojům americké armády.

Položení věnců proběhlo u památníku „Díky, Ameriko!“ na Americké třídě v centru Plzně. Památník byl odhalen v roce 1995 jako poděkování americké armádě za osvobození západních a jihozápadních Čech od německé okupace v roce 1945. V devadesátých letech 20. století se totiž mohlo o podílu Američanů na osvobození Československa opět svobodně hovořit a pořádat oficiální akce, které nebyly možné v době vlády komunistického režimu. V té době se také zrodila tradice plzeňských Slavností svobody, tradičních velkolepých oslav osvobození, kterých se náš spolek pravidelně účastní. Věnce položené k patám pomníku byly symbolickým vyjádřením poděkování za všechny ztráty, které americká vojska utrpěla při jejich účastni na osvobození Evropy.

Po tomto skromném pietním aktu se skupina přesunula na dvě místa, kde krátce po osvobození působily americké vojenské zdravotní sestry. Jednalo se o příslušnice sboru Army Nurse Corps, které ztvárňují naše kolegyně a společně s nimi i obě členky našeho klubu. První zastávkou byla Mulačova nemocnice, druhou pak nedaleký Borský park. V parku se nacházelo rozsáhlé polní ležení amerických vojáků a jeho součástí byla také 109. evakuační nemocnice.

Aniž by to bylo plánované, setkali jsme se přitom s naším přítelem, sběratelem a odborníkem na americkou polní poštu z druhé světové války, Pavlem Hauznerem. Pavel sám je pamětníkem pobytu amerických vojáků v Plzni. Jako malý kluk je právě do Borského parku chodil s kamarády navštěvovat, dostával od nich sladkosti a sbíral známky z jejich poštovních obálek. A tak získala naše výprava i nejpovolanějšího průvodce, který nám ukazoval na dobových fotografiích, kde se celý tábor prostíral a jak fungoval. Jelikož to neměl daleko domů, mohl nám přinést ukázat i několik kousků ze své bohaté sbírky. Patří mu naše velké poděkování.

Slunce příjemně hřálo, v parku voněly šeříky a náš průvodce se dobře poslouchal. A my jsme si mohli užívat krásné chvíle života v míru, který naši předkové vybojovali právě před 75 lety. Děkujeme a nikdy nezapomeneme.

Naše první letošní akce se uskutečnila až první víkend v únoru. Uspořádali jsme delší noční pochod, který měl prověřit kooperaci družstev v rámci čety, postup velice členitým terénem, ale i fyzickou zdatnost jednotlivců. Nově jsme si také vyzkoušeli taktické obsazení obce. Tématické zasazení našeho pochodu bylo do období 31. ledna až 1. února 1945, kdy jednotky 99. pěší divize zahájily hlavní útok severovýchodně od Elsenborn Ridge s cílem získat zpět území ztracená během německé ofenzívy v Ardenách. Během této akce jsme představovali příslušníky roty F, 394th Inf. Regt., 99th ID operace. Cílem našeho nočního průzkumu dané oblasti bylo zjistit, zda došlo ke stažení německých jednotek z několika přilehlých belgických obcí a usedlostí a především ze zalesněného hřebene na belgicko-německé hranici západně od Wahlerscheid.

V pozdních odpoledních hodinách jsme po krátké instruktáži, vyrazili na průzkum dané oblasti. První část cesty vedla hustým lesem, kde bylo dost míst, kde by nás mohl nepřítel překvapit. Naštěstí se tak, ale nestalo. Dost rychle se v lese setmělo a všichni jsme se tak museli více soustředit na orientaci v terénu.

Já jsem byl vybrán jako první scout druhého družstva, který zprvu vedl postup čety. Po několika kilometrech trasy, jsme konečně dorazili ke kraji lesa. Hned jsem si všiml světel v budovách v blízké vesnici. Zastavil jsem proto družstvo, abychom domluvili další postup. Naše dvě družstva se rozdělila a naše druhé družstvo postupovalo dále po cestě, která vedle z lesa až do vesnice. První družstvo obešlo vesnici podél přilehlých remízků západně od nás. Naše družstvo dorazilo do obce jako první a zaujalo pozice na návsi. Mezitím co zbytek družstva vyčkával na kluky z prvního družstva, jsme společně s druhým scoutem Pvt. Nixonem a Pvt. Eastonem pátrali po opuštěné budově, kde bychom si mohli na chvíli odpočinout a doplnit síly.

Po nabrání sil, jsme pokračovali v našem postupu. Tentokrát bylo v čele postupu první družstvo. Během dalšího postupu jsme prošli několik dalších malých obcí, ale stopy po přítomnosti nepřítele jsme nezaznamenali. Délka naší trasy průzkumu, činila něco málo přes 18 kilometrů. Do cíle jsme dorazili v brzkých ranních hodinách, kdy si všichni mohli dopřát zaslouženého odpočinku.

Během pochodu foukal velmi silný vítr a pršelo. Většina našich členů si ale v nedávné době pořídila nezbytnou výstroj jako jsou ponča a raincoaty, což jsme během pochodu velice ocenili. Akce nám dodala nové zkušenosti v nočním postupu terénem a poskytla nové podněty k přípravě dalších akcí.

Pvt. James R. Kydland (Jakub Kydlíček)

PS: Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografií.

Během let se již stalo tradicí, že se členové našeho klubu před koncem každého roku sejdou na společném odpočinkovém cvičení, které je spíše jen pochodem se spoustou zábavy lidí v zeleném. Zatímco všechny ostatní akce v roce jsou připravovány tak, aby členové klubu mohli vystupovat jako jedno fungující těleso a podle toho také sestavují svou výstroj, toto naše vánoční cvičení poskytuje volnost každému jednotlivci ve výběru jeho outfitu. I tak je však zachována historická korektnost. Inspirací tak jsou fotografie a vzpomínky jednotlivých vojáků. Jako v loňském roce jsme opět společně vydali na pochod ke hradu Radyně nedaleko Starého Plzence.

Za krásné fotografie z této akce děkujeme kamarádovi Ondrovi Šertlovi. (Šertl Reenactment Photo)

Při příležitosti oslav Dne válečných veteránů, jsme byli osloveni projektem Paměť národa, která spadá pod organizaci Post Bellum, zda bychom jim prodejem symbolů vlčích máků pomohli s veřejnou sbírkou ke Dni válečných veteránů. Databáze Paměť národa zaznamenává příběhy a vzpomínky pamětníků a veteránů důležitých historických událostí pomocí video a audio rozhovorů. Vybrané peníze z prodeje symbolů vlčích máků pak pomáhají financovat tento projekt. K pomoci se sbírkou se přihlásili čtyři členové našeho spolku, 2nd Lt. Graham, Pvt. Nixon, Pvt. Kydland a Pvt. Peterson, kteří následně procházeli městem Plzeň a nabízeli symboly vlčích máků.

„Sbírku jsme uskutečnili v sobotu 9. listopadu od 13:00 hodin. Den předtím jsme byli na pobočce Paměti národa v Plzni, vyzvednout kasičku a vlčí máky. Započali jsme na náměstí Republiky, kde právě probíhaly Svatomartinské trhy, díky tomu bylo na náměstí spoustu lidí a měli jsme větší šanci s prodejem. Vlčí máky šly dobře na odbyt a krátce po půl čtvrté hodině jsme prodali poslední mák. K rychlému prodeji nám určitě pomohly uniformy a půvab 2nd Lt. Graham. Naše mise byla zdárně u konce a my jsme tak mohli získaný výtěžek předat pracovníkům Paměť národa. Úspěšný den jsme oslavili v kině na novém filmu Midway. Děkujeme pracovníkům Paměť národa a Post Bellum za oslovení a projevenou důvěru.“ Pvt. Kydland

Dopoledne 11. listopadu se také několik našich členů zúčastnilo vzpomínkového shromáždění ke Dni válečných veteránů a k 101. výročí ukončení první světové války u Památníku válečných veteránů (Pomník padlým za svobodu, mír a demokracii) v parku Homolka na náměstí Milady Horákové v Plzni-Slovanech. Akci pořádala plzeňská jednota Československé obce legionářské a Krajské vojenské velitelství Plzeň. I přes mrazivé počasí se v pondělí dopoledne u památníku sešlo značné množství lidí, představitelů samospráv, válečných veteránů, příslušníků ozbrojených sil, zástupců spolků a organizací, členů klubů vojenské historie, studentů a žáků i široké veřejnosti.

Poslední říjnový víkend se náš klub zúčastnil na pozvání členů KVH Soldaten podzimního cvičení tematicky zařazeného do období bojů o německé město Cáchy v říjnu 1944. Během akce jsme představovali příslušníky Company K, 16th Infantry Regiment, 1st Infantry Division, kteří bojovali ve dnech 15. – 16. října 1944 na východním předměstí Cách. U města Stolberg proti nim stáli muži německé 12. Volks-Grenadier-Division, které na této akci věrně ztvárnili členové KVH Soldaten.

„Naším úkolem byl průzkum a mapování pohybu nepřítele v zalesněné oblasti západně od města Stolberg. Na velitelství jsme dostali vysílačky SCR-300 a SCR-536 ale také mapu s vyznačenými místy, kde byl nahlášen pohyb nepřítele. Náš tým byl složený z kluků z 3. družstva, 2. čety, roty K (dohromady 9 mužů). Po krátké poradě jsme přibližně v 9:30 vyrazili.

Náš postup komplikovala hustá mlha, nepřítel mohl být ukrytý prakticky kdekoliv. Po vstupu do lesa velitel průzkumu, Pfc. Principato, rozdělil hlídku na dva týmy. Průzkumný tým ve složení Pvt. Taylor, Pvt. Hoffman a Pvt. Easton (operátor vysílačky SCR-536) postupoval po vedlejších cestách a snažil se lokalizovat nepřítele. Hlavní tým se přesouval k nejvyššímu bodu západně od města Stolberg. Stále bez kontaktu s nepřítelem zaujal hlavní tým obranná postavení na vrcholu kóty. Oba týmy i nadále udržovaly radiové spojení.

Zdálo se, že v oblasti není žádný nepřítel. Průzkumný tým se tak přesunul a na jedné z hlavních cest zaznamenal pohyb nepřítele. Během přepadu se podařilo průzkumnému týmu zajmout jednoho německého vojáka, ale po silné přestřelce se musel celý tým stáhnout. Během německého protiútoku byl těžce zraněn člen průzkumného týmu Pvt. Taylor. Pvt. Easton stihl ohlásit situaci a koordináty, poté bylo radiové spojení ztraceno.

Hlavní tým se vydal na pomoc průzkumnému týmu. Podařilo se nám spojit s průzkumným týmem, ale stále jsme pohřešovali Pvt. Taylor. Během přestřelky s nepřítelem jsme zajali německého velitele. Němci se však nevzdali a s daleko větší silou na nás zaútočili ve snaze osvobodit svého velitele. Museli jsme ustoupit. Při ústupu jsme našli silně krvácejícího Pvt. Taylor, který byl v bezvědomí. Podařilo se nám jej odnést na bezpečné místo, kde jsme mu poskytli první pomoc, ale neměli jsme dostatek zdravotnického vybavení. Jeho stav byl kritický. Německý velitel nám toho při výslechu mnoho neřekl, ale nabídl nám pomoc. Báli jsme se, že to bude léčka, ale Pvt. Taylor potřeboval nutně ošetřit.

Pfc. Principato a Pvt. Easton odvedli německého velitele zpátky na místo přestřelky, kde jsme zahájili vyjednávání s německou jednotkou. Výměnou za německého velitele nám byl nabídnut německý zdravotník a lékařské vybavení. Nutno podotknout, že nepřítel jednal skutečně čestně a bez zášti. Mladý německý zdravotník ochotně ošetřoval Pvt. Taylor. Uměl trochu anglicky, a tak jsme mu mohli asistovat. Podařilo se mu stabilizovat zdravotní stav Pvt. Taylor. Pfc. Principato a Pvt. Hoffman odvedli německého zdravotníka zpátky k německým liniím a zbytek hlídky mezitím zahájil evakuaci zraněného. Na velitelství jsme oznámili naší pozici. Na půli cesty si zraněného převzali naši zdravotníci. Snad bude brzy v pořádku.

Sepsáno na základě výpovědí Pfc. Giuseppe Principato a Pvt. James R. Kydland.

Velké poděkování patří členům KVH Soldaten za skvělý přístup a pozvání na akci. Těšíme se na další setkání!